Uroš Krek & Else Marie Pade: O Listen!
O Listen!
Uroš Krek & Else Marie Pade
Danish National Vocal, Ensemble, M. Batič
OUR Recordings 2024
Vnímám jako výzvu vydat album s méně známou hudbou vystupující z bezpečné zóny chlácholivých diatonických souzvuků, jichž je sborová tvorba současnosti přesycena.
Slovinec Uroš Krek (1922–2008) čerpal zvukově, emocionálně i textově inspiraci z folkloru, stejně jako z poezie vrstevníků. Barevnost jazyka je pro Kreka určující. Na tomto albu je zastoupen cyklem Three Autumn Songs z roku 1991, v němž působivě zhudebňuje podzimně smířlivé anglické básně J. G. Browna, kterými Krek reaguje na slovinskou Desetidenní válku. Píseň Vöra bije (Hodiny tikají) je dojemným zhudebněním textu slovinské lidové písně o rozchodu milenců.
Latinské sbory Žalm 42 a Vester, Camenae (Horatius) dokládají autorovo ovládnutí tohoto mrtvého jazyka, inspirujícího ho k hudbě dramatické a temperamentní, stejně jako líbezné a lyrické. Filozoficky hluboká báseň Samotno ugibanje (Osamělé přemítání) slovinského básníka Jože Udoviče se objevuje v patrně emocionálně nejsilnějším díle alba. Krek nás s úspěchem přesvědčuje, že a cappella sbor může být nositelem nejhlubších sdělení a emocí. Nesnaží se posluchači zalíbit, ale vtáhnout ho do hudebního dění – ať už hutnou polyfonií, mohutnými vícehlasými akordy či klastry nebo čistotou jednohlasu.
Dánská pionýrka elektroakustické hudby Else Marie Pade (1924–2016) je spjata s Dánským rozhlasem a jeho zvukovou laboratoří. Teprve nedávno se začala pozornost upínat i k její nepočetné tvorbě instrumentální a vokální. Na albu uvedené dílo Korsatser je sborovou úpravou tří písní z let 1951–1955 původně určených zpěvu a klavíru. V úpravě Johna Høybye z r. 2009 kromě smíšeného sboru zaznívala i elektroakustická stopa komponovaná ještě autorkou samotnou. Na tomto albu je však zachycena revidovaná verze bez této stopy. Píseň Völo-spa hoc est z roku 1956 je její jedinou původní skladbou pro ženský sbor inspirovanou gregoriánským chorálem a hudbou středověké skladatelky Hildegardy z Bingenu. Zhudebnění latinského překladu islandské básně o proroctví konce světa se jeví vedle komplexnější Krekovy hudby jednodušeji, avšak nepozbývá na působivosti.
Stěžejním dílem alba je dvacetiminutová „tape essay“ Maria z roku 1980 pro koloraturní soprán, basbaryton, recitační sbor, sedm pozounů a elektroniku. Spojení duchovní tematiky s elektronicky zpracovaným zvukem se může jevit překvapivě. Určitý paradox vnímám v pojetí komplexní elektroakustické stopy vycházející ze zvuků preparovaného klavíru a syntetických zvonových zvuků, které slyšíme jako doprovod pěvecky vesměs tradičně (stupňovité postupy, akordické rozklady), avšak virtuosně (dotkne se i fis3) pojatého partu sopránu. Basbaryton vystupuje vždy sólo v quasi-chorálních předzpěvech fragmentů Creda, následně opakovaných elektronicky zpracovávaným recitačním sborem. Pozouny se ozvou jen v sedmé části Judicare nahrazujíce v doprovodu elektroniku. Formální struktura se v každé části opakuje: soprán, basbaryton a sbor, což po několika částech může působit stereotypně, avšak postupně se tím napětí vlastně stupňuje.
Album Dánského národního komorního ansámblu za řízení Martiny Batič považuji za obohacující a podnětné. Ve skladbě Maria exceluje sopranistka Anna Miilmann, jejíž intonačně bezchybný a průzračný hlas jako by doslova sestupoval z nebes. Hlasová vyrovnanost ansámblu možná není natolik kompaktní, jak bych si přál, občasné ostřejší sykavky mohou také lehce rušit a světlejší barva je otázkou vkusu. Na straně druhé extrémně náročný repertoár – především Krek – zvládli bravurně, což zanechává silný dojem.
(Text bol uverejnený v časopise Hudobný život č. 10/2025.)