Uroš Krek 
& Else Marie Pade: O Listen!

O Listen!

Uroš Krek & Else Marie Pade

Danish National Vocal, Ensemble, M. Batič

OUR Recordings 2024

Vnímám jako výzvu vydat album s méně známou hudbou vystupující z  bezpečné zóny chlácholivých diatonických souzvuků, jichž je sborová tvorba současnosti přesycena.

Slovinec Uroš Krek (1922–2008) čerpal zvukově, emocionálně i textově inspiraci z  folkloru, stejně jako z  poezie vrstevníků. Barevnost jazyka je pro Kreka určující. Na tomto albu je zastoupen cyklem Three Autumn Songs z  roku 1991, v  němž působivě zhudebňuje podzimně smířlivé anglické básně J.  G.  Browna, kterými Krek reaguje na slovinskou Desetidenní válku. Píseň Vöra bije (Hodiny tikají) je dojemným zhudebněním textu slovinské lidové písně o rozchodu milenců. 

Latinské sbory Žalm 42 a  Vester, Camenae (Horatius) dokládají autorovo ovládnutí tohoto mrtvého jazyka, inspirujícího ho k  hudbě dramatické a  temperamentní, stejně jako líbezné a  lyrické. Filozoficky hluboká báseň Samotno ugibanje (Osamělé přemítání) slovinského básníka Jože Udoviče se objevuje v  patrně emocionálně nejsilnějším díle alba. Krek nás s  úspěchem přesvědčuje, že a cappella sbor může být nositelem nejhlubších sdělení a emocí. Nesnaží se posluchači zalíbit, ale vtáhnout ho do hudebního dění – ať už hutnou polyfonií, mohutnými vícehlasými akordy či klastry nebo čistotou jednohlasu. 

Dánská pionýrka elektroakustické hudby Else Marie Pade (1924–2016) je spjata s  Dánským rozhlasem a jeho zvukovou laboratoří. Teprve nedávno se začala pozornost upínat i k  její nepočetné tvorbě instrumentální a vokální. Na albu uvedené dílo Korsatser je sborovou úpravou tří písní z  let 1951–1955 původně určených zpěvu a klavíru. V  úpravě Johna Høybye z  r. 2009 kromě smíšeného sboru zaznívala i  elektroakustická stopa komponovaná ještě autorkou samotnou. Na tomto albu je však zachycena revidovaná verze bez této stopy. Píseň Völo-spa hoc est z  roku 1956 je její jedinou původní skladbou pro ženský sbor inspirovanou gregoriánským chorálem a  hudbou středověké skladatelky Hildegardy z  Bingenu. Zhudebnění latinského překladu islandské básně o  proroctví konce světa se jeví vedle komplexnější Krekovy hudby jednodušeji, avšak nepozbývá na působivosti. 

Stěžejním dílem alba je dvacetiminutová „tape essay“ Maria z  roku 1980 pro koloraturní soprán, basbaryton, recitační sbor, sedm pozounů a  elektroniku. Spojení duchovní tematiky s  elektronicky zpracovaným zvukem se může jevit překvapivě. Určitý paradox vnímám v  pojetí komplexní elektroakustické stopy vycházející ze zvuků preparovaného klavíru a  syntetických zvonových zvuků, které slyšíme jako doprovod pěvecky vesměs tradičně (stupňovité postupy, akordické rozklady), avšak virtuosně (dotkne se i  fis3) pojatého partu sopránu. Basbaryton vystupuje vždy sólo v  quasi-chorálních předzpěvech fragmentů Creda, následně opakovaných elektronicky zpracovávaným recitačním sborem. Pozouny se ozvou jen v  sedmé části Judicare nahrazujíce v  doprovodu elektroniku. Formální struktura se v  každé části opakuje: soprán, basbaryton a sbor, což po několika částech může působit stereotypně, avšak postupně se tím napětí vlastně stupňuje. 

Album Dánského národního komorního ansámblu za řízení Martiny Batič považuji za obohacující a  podnětné. Ve skladbě Maria exceluje sopranistka Anna Miilmann, jejíž intonačně bezchybný a průzračný hlas jako by doslova sestupoval z  nebes. Hlasová vyrovnanost ansámblu možná není natolik kompaktní, jak bych si přál, občasné ostřejší sykavky mohou také lehce rušit a světlejší barva je otázkou vkusu. Na straně druhé extrémně náročný repertoár – především Krek – zvládli bravurně, což zanechává silný dojem. 

(Text bol uverejnený v časopise Hudobný život č. 10/2025.)