Rozčerené vody

Keď som na ostatných Ostravských dňoch novej hudby počul MIROSLAVA BEINHAUERA, ktorý hral nové diela na šestinotónovom harmóniu Aloisa Hábu, ostal som vo vytržení... Prečo? Lebo podľa môjho názoru sa po dlhý čas nikomu nepodarilo takto rozčerilť „ustálené vody“ súčasnej hudby. A ani s odstupom času sa ešte stále nebojím napísať, že ide o neobyčajne inteligentný a umelecky podnetný projekt. Jediné hrateľné šestinotónové harmónium na svete pravidelne ožíva pod prstami svojho jediného hráča. Medzi skladateľov, ktorí sa tejto apelujúcej kompozičnej výzvy tvorivo chytili, patria osobnosti ako Phill Niblock, Bernhard Lang, Marc Sabat, Idin Samimi Mofakham a mnohí ďalší.

Tvoj projekt opätovne poukazuje na to, že pod lampou býva najväčšia tma. Útrpná snaha nachádzať pre dnešnú komponovanú hudbu silou mocou nové chodníčky je často plytká a trápna. A pritom sa stačí poohliadnuť do histórie. Pri akej príležitosti vznikol tento geniálny nápad?

K šestinotónovému harmoniu jsem se dostal v roce 2018 díky Ostravskému centru nové hudby, které na festivalu Dny nové opery uvádělo ve světové premiéře Hábovu šestinotónovou operu Přijď království Tvé, zkomponovanou v roce 1942. Ostravské centrum nové hudby mě oslovilo, zda bych nebyl schopný se naučit part šestinotónového harmonia – tedy jediného nástroje v opeře, který „ladí“ v šestinotónech.

Ačkoliv to bylo na poslední chvíli a já do té doby vůbec netušil, co můžu od takto specifického nástroje očekávat, souhlasil jsem. Přiznám se, že jsem tehdy o Aloisi Hábovi věděl jen velmi málo informací a o šestinotónovém harmoniu jsem nevěděl vůbec nic. Dozvěděl jsem se však, že je to v této Hábově šestinotónové opeře klíčový nástroj v orchestru, jako jediný má pevně stanovené šestinotóny a nikdo na něj neumí hrát.

Ako prebiehali tvoje prvé kontakty s týmto nástrojom, aké špecifiká ťa čakali pri jeho „oprašovaní“?

Jakmile jsem poprvé přišel do Českého muzea hudby v Praze a uviděl šestinotónové harmonium s jeho speciálním trojmanuálovým systémem kláves, pochopil jsem, proč na něj nikdo neumí hrát. Nejen že se jedná o jediný, světově unikátní exemplář, o kterém ví jen velmi málo lidí, ale také je nesmírně náročné umět ovládat komplikovaný systém šestinotónů. Pochopil jsem, že naučit se hrát na tento specifický nástroj bude vyžadovat spoustu času. Muzeum mi v tomto vyšlo vstříc – mohl jsem docházet do muzea a cvičit na šestinotónové harmonium, ovšem za plného provozu. Šestinotónové harmonium je totiž součástí stálé expozice hudebních nástrojů – musel jsem tedy ignorovat neustále přicházející a odcházející návštěvníky, nevalné pokusy návštěvníků hrát na elektrickou kytaru a theremin ve vedlejší interaktivní místnosti, a hlavně neposlouchat stále ten stejný hudební kus z období klasicismu, ozývající se z reproduktorů všech místností jako „background music“.

Do akej miery si využil svoju klavírnu techniku, resp. do akej miery si sa musel nanovo učiť hrať na tomto klávesovom nástroji?

Šestinotónové harmonium a klavír jsou dva naprosto odlišné nástroje, na které se hraje zcela jiným způsobem a které spolu vlastně skoro vůbec nesouvisí. Šestinotónové harmonium má každý celý tón rozdělený na šest rovnoměrně temperovaných šestinotónů, mezi dvěma půltóny jsou ještě další dva tóny, v každé oktávě je tak třikrát více tónů, a tedy i kláves.

Byl proto vymyšlen zcela nový systém, který je unikátní a není podobný žádnému jinému systému – obsahuje černé, bílé a modré klávesy, přičemž jejich rozložení je ve srovnání se standardní klaviaturou z logiky věci naprosto odlišné. Jiná je také velikost kláves – jednotlivé klávesy šestinotónového harmonia jsou mnohem menší a užší než ty klavírní.

Učil jsem se tedy hrát na úplně nový nástroj, což je vlastně dobře, protože se mi interpretace na klavír a na šestinotónové harmonium vzájemně neplete, jsou to dvě samostatné a svébytné disciplíny. Mé klavírní zkušenosti jsem zde tedy nemohl úplně promítnout. Co však můžu považovat za svou výhodu, jsou určité návyky při studiu nových skladeb a také prstová technika, která mi usnadňuje cvičení technicky náročnějších pasáží i při interpretaci na šestinotónové harmonium.

Integrálnou súčasťou hry je v tomto prípade aj z fyzickej stránky náročné šliapanie pedálov. Priniesla táto nevyhnutnosť niečo nové do tvojho vnímania interpretovanej hudby, napríklad v ohľade frázovania?

Intenzitou šlapání na pedály se dá částečně regulovat množství vzduchu rozkmitávající kovové jazýčky uvnitř harmonia, je tak možné korigovat zejména dynamiku nástroje. Pokud chci na harmoniu vyvinout větší množství zvuku, musím také intenzivněji šlapat na pedály. Naučil jsem se šlapat na pedály nezávisle na metru skladby. To však někdy způsobuje nechtěné zvuky v pozadí výsledného zvuku. Proto někteří skladatelé vyžadují, aby šlapání na tyto pedály korespondovalo s rytmickou stránkou skladby. Fyzicky náročné je hlavně několikahodinové cvičení, při němž je nutné šlapat na pedály celou dobu. Člověk má pak ale ze sebe dobrý pocit, že i při cvičení na harmonium vyvinul nějakou tělesnou aktivitu.

Máš za sebou už dve CD s hudbou pre tento nástroj. S akými nástrahami ste sa ty a prípadne aj zvukoví majstri počas nahrávania stretli?

To je velmi dobrá otázka! Šestinotónové harmonium bylo vyrobeno firmou August Förster pro Aloise Hábu v roce 1936 – je to už dost letitý nástroj, který vydává během hry nejrůznější zvuky. Některé jsou dané konstrukcí nástroje, některé jsou však způsobeny jeho stářím. Při nahrávání se snažíme zejména ty nechtěné zvuky co nejvíce eliminovat.

Hlavním úskalím je však zvuková nevyrovnanost jednotlivých manuálů a také fakt, že zvuk vychází z různých částí harmonia podle toho, v jaké poloze člověk hraje, nebo jaký rejstřík je právě aktivní. I proto používáme velké množství mikrofonů, které jsou rozmístěny zezadu i zepředu nástroje, a je docela alchymie co nejvíce potlačit výše zmíněnou nevyrovnanost hlasitosti zvuku. Nemyslím si, že je to úplně možné, což je i na obou nahrávkách slyšet zejména při šestinotónových „chromatikách“, v nichž zní některé tóny nechtěně akcentovaně. Je to však konstrukční vlastnost nástroje, se kterou je nutné při nahrávání počítat.

O životaschopnosti tohto projektu svedčí aj veľké množstvo nových diel od popredných skladateľov, a to doslova z celého sveta. Je možné dnes už definovať, v čom spočíva lukratívnosť tohto nástroja pre nové diela komponovanej hudby?

Myslím, že zejména pro skladatele mikrointervalové hudby je atraktivní mít možnost skládat pro akustický mikrointervalový klávesový nástroj, který je navíc tak úzce spjatý se jménem jednoho ze světových pionýrů mikrointervalové hudby Aloisem Hábou. Skladatelé, kteří přijedou do Prahy si osobně vyzkoušet šestinotónové harmonium a poznají, jak obrovské jsou zvukové možnosti nástroje, takřka bez výhrady souhlasí se zkomponováním nové skladby.

Pro spoustu skladatelů je to částečně v pozitivním slova smyslu výzva – šestinotónové harmonium má svá specifika a pravidla. Na poli šestinotónové klávesové hudby není možné takřka na nic navazovat, jediná sólová skladba pro šestinotónové harmonium byla až donedávna téměř sto let stará – jedná se tedy i dnes o poměrně neprobádanou oblast hudby. Každá nově vzniklá skladba je originální a autentická, a třeba na ni bude možné nahlížet v budoucnu jako na jednu z prvních skladeb zkomponovaných pro šestinotónové harmonium a nechat se jí případně inspirovat.

Rozviniem ešte predchádzajúcu otázku inak. V čom vidíš potenciál tohto nástroja vo vzťahu k možnostiam výberu a organizácie hudobnej matérie?

Tohle je spíše otázka na skladatele, já jakožto interpret nikdy nezasahuju do toho, jak bude nová skladba vypadat či znít. Každý ze skladatelů má svůj styl, do kterého se snaží implementovat ohromné zvukové možnosti šestinotónového harmonia. Funguje na něm dronová hudba Philla Niblocka i rytmické smyčky Bern­harda Langa. Pokud je skladatel schopný a chápe, jak funguje šestinotónové harmonium, výsledek je vždy skvělý.

A čo notačný systém pre mikrotóny? Ako sa s tým vyrovnávajú skladatelia?

Alois Hába používal speciální posuvky, zvyšující daný tón o příslušný počet šestinotónů. Tento systém je poměrně přehledný, jeho nevýhodou je však to, že lze těmito posuvkami noty pouze zvyšovat, což ve spoustě případů nedává hudební smysl. Proto většina dnešních skladatelů používá systém s šipkami u posuvek – např. D#↑ značí tón „dis“ zvýšený o jeden šestinotón, D♭↓ značí tón „des“ snížený o jeden šestinotón atd.

Aké ďalšie nové kompozície/projekty máš s harmóniom v pláne?

Opravdu mě těší, že je o šestinotónové harmonium čím dál větší zájem nejen ze strany skladatelů, ale i pořadatelů akcí, novinářů či veřejnosti. Někteří skladatelé mi dokonce posílají své skladby pro šestinotónové harmonium bez toho, aniž bych je předtím oslovil. Nových skladeb tedy vzniká v tuto chvíli několik, příští rok proběhne řada koncertů se světovými premiérami od renomovaných skladatelů z celého světa. A nepůjde tentokrát pouze o skladby sólové, vzniknou i koncerty pro šestinotónové harmonium a orchestr! Jelikož zatím není žádná z těchto akcí veřejně oznámena, nemohu říct více podrobností. Jsem si však jistý, že zájem o tyto připravované akce i ohlas bude obrovský a posluchači se mají rozhodně na co těšit.