Pražské jaro, Špaček, Robertson

3. 6. 2024

Praha, Obecní dům

Česká filharmónia, Josef Špaček

David Robertson

Srnka – Janáček – Dvořák – Suk  

Slavnostní závěrečný koncert Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro vzdal z pohledu dramaturgie skvěle hold české hudbě. Ve Smetanově síni Obecního domu v Praze zazněla 3. 6. v podání České filharmonie díla Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Josefa Suka a Miroslava Srnky. Program se volbou kompozic z období 19. až 21. století stal výtečným přínosem nejen pro posluchače, ale i pro obohacení koncepce projektu Roku české hudby 2024.

O zvýšení zájmu návštěvníků slavnostního koncertu se zasloužil také zářný americký dirigent David Robertson, držitel dvou cen Grammy, který řídil řadu elitních světových orchestrů. Ve své kariéře si vytvořil i dlouholetou spolupráci s Metropolitní operou v New Yorku. David Robertson v Praze již úspěšně hostoval, přičemž odbornou i laickou veřejnost zaujal nejen svými interpretacemi klasicko-romantického repertoáru a operní hudby, ale také nastudováním soudobých děl. Na Pražském jaru přistoupil ke všem dílům programu soustředěně a s pronikavým zájmem o vystižení hloubky.

S velkým očekáváním plné síně návštěvníků zahájila slavnostní koncert skladba Superorganisms Miroslava Srnky, která byla zařazena do repertoáru České filharmonie poprvé a v Praze zazněla v evropské premiéře. Skladatel ji složil v r. 2022, kdy zkomponoval také Overheating a Standstill. Její zrod inicioval šéfdirigent a umělecký ředitel Berlínských filharmoniků Kirill Petrenko, k jehož objednávce se přidala postupně i další tělesa: NHK Symphony Orchestra Tokyo, Los Angeles Philharmonic, Orchestre de Paris a Česká filharmonie. David Robertson dirigoval Srnkovo niterné dílo s akcentem na proměnlivé spektrum barev a jemně odstínil četné proměny dynamiky. V provedení kompozice byl ovšem oslaben celkový vnitřní tah a hustá faktura skladby působila  zvukově až příliš sevřeně. Pozoruhodnější gradace, rovněž orchestrálně melodičtější a vrstevnatější hru, rozvinul dirigent s orchestrem až v závěru interpretace.

Houslový virtuóz Josef Špaček, finalista Mezinárodní soutěže královny Alžběty v Bruselu (2012) a bývalý nejmladší koncertní mistr České filharmonie, bývá přijímán tuzemským publikem vřele. Tentokrát si získal posluchače excelentním podáním díla Putování dušičky pro housle a orchestr Leoše Janáčka. Skladbu zahrál lyričtěji i syrověji a především s nadhledem. Orchestr ovšem nalezl více stylového pochopení díla až v následující skladbě Mazurka pro housle a orchestr, op. 49 Antonína Dvořáka, ve kterém v emocích tanečního charakteru dodal kompozici hloubku, radost a vřelost. Dirigent perfektně vyvážil soulad tělesa s pěkným výkonem virtuóza.

Program vyvrcholil Pragou, symfonickou básní op. 26 Josefa Suka, která v podání České filharmonie vyzněla pod taktovkou Robertsona s noblesou a krásou znění. Dílo inspirované historií národa a interpretované s jiskřivými dramatickými změnami nálad završilo festival honosně a s grácií.