Melodies

Melodies

Milhaud, Satie, Debussy, Kolář

Ensemble Ricercata, 
R. Šebesta, D. Danel, 
H. Varga Bach, I. Šiller

InMusic 2023

Nejnovější album slovenského souboru Ensemble Ricercata je milým přírůstkem k nahrávkám barevného, nejen francouzského repertoáru. Už přebal ve starorůžové barvě napovídá, že se bude jednat o zajímavý koncept. A je tomu tak.

Ve „Francouzské části“ alba totiž nenajdeme žánrově směřovaný repertoár, ale spíše promyšleně sestavený program jak z komorních děl instrumentálních, tak z tvorby písňové. Oba žánry jsou pak časově víceméně rovnocenné a hudebně i emocionálně se poutavě doplňují. V dílech Daria Milhauda a Clauda Debussyho excelují klarinetista Ronald Šebesta po boku klavíristy Ivana Šillera, uměleckého vedoucího ansámblu. Hned úvodní Milhaudovo Duo concertant navodí příjemně poklidnou a francouzským espritem protknutou náladu, aby připravilo entré šesti písní Erika Satieho.

V nich, stejně jako v pozdějších písních Clauda Debussyho, se vokální linky ujala sopranistka Helga Varga Bach, jejíž sytý a barevný hlas, se kterým pracuje na úrovni velmi jemných nuancí, se skvěle hodí právě pro tento typ repertoáru. Pokud bych snad měl jisté pochybnosti, byla by to srozumitelnost textu. Zejména v písních Satieho jsem měl pocit, že je poměr klavíru a zpěvu až příliš rovnocenný a bezproblémovou srozumitelnost tak poněkud ztěžuje. Lehce rušivě mi občas znělo poměrně výrazné vibrato na delších tónech, obzvláště opakovalo-li se mnohokrát za sebou. Ale to je pochopitelně otázka osobního vkusu. V písních preferuji menší dávkování tohoto výrazového prostředku.

Po Satieho písních zaznívají dvě slavné komorní skladby Clauda Debussyho: Petite pièce a Première rhapsodie (v brožuře bohužel oba tituly napsány s chybným accentem) pro klarinet a klavír. Oba výše zmínění interpreti skladby hrají velmi přesvědčivě, ačkoliv bych možná – zejména v rapsodii – uvítal ještě větší kontrasty i budování celku.

Následuje opět šest Debussyho písní, jejichž interpretace mi osobně připadala přesvědčivější než u písní Satieho. Zdálo se mi, že i textu bylo lépe rozumět. Na škodu byla snad jen občasná mírná nesouhra, která by se jistě na studiové nahrávce dala lépe ošetřit.

Poněkud mimo koncepci jsem vnímal skladbu Roberta Koláře Iavnana, trio pro housle, klarinet a klavír, která vznikla v roce 2015. Ačkoliv je kompozice samotná v podstatě podobně impresionisticky barevná, její jazyk je přeci jen poněkud „z jiného těsta“. Osobně mne vybočení v rámci alba trochu vyrušilo z jinak velmi příjemného poslechu. Těžko říct, co interprety k jejímu zařazení vedlo.

Závěrečná čtyřvětá Suita pro housle, klarinet a klavír Daria Milhauda, ve které stejně jako v předchozí skladbě účinkuje i houslista David Danel, je svěžím a dobře vypointovaným závěrem alba. Interpretace možná mohla být na můj vkus trochu živelnější, podtrhnout rytmické nepravidelnosti, jazzové názvuky a jisté Milhaudovy „schválnosti“, které zde vyznívají až příliš hladce. V kontextu mírumilovného celku však účel splnila a bezesporu mne utvrdila v tom, jak plodný a zároveň kvalitní autor Darius Milhaud byl.

Pokud tedy vyhledáváte alba, která sice možná nestrhnou k excitovanému poslechu, ale mají co říct, pak určitě po CD Mélodies souboru Ensemble Ricercata sáhněte. Jistě vás potěší a dopřejí vám velmi příjemný, až relaxační poslech.