Maria Szymanowska: Soirée musicale
Maria Szymanowska: Soirée musicale
Real Music House 2023
Jméno Marie Szymanowské bude známé asi jen skutečným hudebním odborníkům. Přitom na počátku 19. století patřila takříkajíc k evropským pianistickým hvězdám. Jakou byla interpretkou, dnes již těžko posoudíme. Co však posoudit můžeme, je její odkaz skladatelský. Právě tomu se soustředěně věnuje na svém novém CD Soirée musicale slovenská klavíristka Jordana Palovičová.
Tvorba prezentovaná na tomto bezmála sedmdesátiminutovém albu představuje 41 miniatur, z nichž nejzásadnější je kompletní cyklus 24 mazurek. Zařazena byla také samostatná díla. Romance de Monsieur le Prince Alexandre Galitzin arrangée pour le Pianoforte je klavírní transkripcí písně A chaque instant v duchu předznamenávajícím Lisztovy transkripce Schubertových písní, dvě Nokturna As dur a B dur představují pionýry tohoto specifického žánru a jejich vliv na pozdější díla proslulejšího krajana Fryderyka Chopina je nepopiratelný. Tanečnost většiny děl tohoto alba je evidentní už z názvů skladeb: vyslechnete polonézy, menuet, valčíky i čtverylku.
U autorů, v jejichž tvorbě se potkává styl doznívající se stylem nastupujícím, jako je tomu v případě Szymanowské, může být pro interpreta velkou výzvou volba odpovídajícího stylového pojetí. Klavírní tvorba Marie Szymanowské jako by místy ještě odkazovala na Beethovenovy bagately, na jiných místech je blíže Schubertovi, ale zaslechneme i předzvěsti romantismu Chopinova či Mendelssohnova. Občas nás překvapí nečekané harmonické postupy, jindy originální melodie.
Palovičová interpretuje tuto hudbu s velkým zaujetím a porozuměním. Její hra rozhodně není fádní nebo stereotypní, vytváří dostatečný kontrast při udržení stylové jednoty celého alba. Míru rubata i typ úhozu volí příhodně vzhledem k charakteru skladeb. Při repeticích zaměřuje pozornost na zajímavé protihlasy hlavní melodie. Slyšíme delikátní drobnokresbu (jako například v triových částech Menuetu E dur) i temperamentní, až dramatickou hru (Taneční polonéza h moll nebo některé z mazurek). Skutečnou raritou jsou pak 4 valčíky pro tři ruce, v nichž Palovičová ke spolupráci přizvala klavíristku Zuzanu Manera Biščákovou. Škoda, že nenatočily také tříruční verzi Nokturna As dur.
Pokud bych měl albu něco málo vytknout, byl by to na můj vkus poněkud kontaktně snímaný zvuk klavíru, kdy při poslechu na sluchátka slyšíme šelest dusítek při každé výměně pedálu. Tento parazitický zvuk působí zprvu rušivě, po nějakém čase si na něj však zvyknete.
Co naopak musím velmi vyzdvihnout, je biografie skladatelky a detaily o jednotlivých skladbách, které zpracovala sama Palovičová. V digitálním bookletu však postrádám tiráž, tedy informace o místě a čase pořízení nahrávky, hudební a zvukové režii, případně i použitém nástroji.
Tvorba Marie Szymanowské, jak je prezentována na tomto albu, patrně nestrhne pozornost chopinovskou virtuozitou. Ta je přítomna spíše latentně a jen v některých skladbách. Neočekávejte, až na výjimky, ani přílišnou závažnost, hudební hloubku či sugestivní emocionalitu. Jednotlivé skladby nás přenesou do hudebního salonu počátku 19. století a snadno si můžeme představit společnost, která se poslechem nebo hrou těchto drobností bavila. Možná u některých i tančila. Ocitáme se na skutečném „hudebním večírku“, který je ostatně i titulem alba. Jordana Palovičová rozhodně zaslouží obdiv za repertoárovou originalitu i péči a přesvědčivost, s jakou skladby nastudovala. Zařadila se tak mezi hrstku interpretů, kteří se v celosvětovém měřítku této prakticky zapomenuté polské skladatelce a klavíristce věnují.