Jsem dirigující dramaturg

Dirigent ROBERT JINDRA, který zastává post šéfdirigenta Státní filharmonie Košice, se v loňské sezóně stal hudebním ředitelem Opery Národního divadla v Praze a hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Absolvent Pražské konzervatoře v oborech klasický zpěv a dirigování byl ve své kariéře hudebním ředitelem Opery Národního divadla moravskoslezského v Ostravě (2010–2014), Opery ND v Praze (2013–2014) a hlavním dirigentem Aalto­‑Musiktheater Essen a Philharmonie Essen (2018–2021). Spolupracuje s operními domy v zahraničí a na jaře se vrátí na prominentní scénu mnichovské Bavorské státní opery.

Se Státní filharmonií Košice vstupujete do společné třetí sezóny. Jak byste charakterizoval vzájemnou spolupráci s orchestrem?

Spolupráce se Státní filharmonií Košice je mou srdeční záležitostí. S orchestrálními hráči cítíme k sobě vzájemný respekt a během zkoušek i koncertů oboustrannou inspiraci. Jsem rád, že mám možnost realizovat na Slovensku symfonické a vokálně symfonické koncerty. V Košicích je příjemný kolektiv lidí. Líbí se mi, když se orchestr spontánně raduje ze zkoušek a koncertů, zejména z náročných děl. Vzhledem k tomu, že šéfovská pozice s sebou přináší nejen hudební záležitosti, ale i manažerské a provozní, je pro mne nutné, abych si dobře rozvrhl čas. Spolupráce s hudebníky mne nabíjí novou energií a je velmi inspirativní.

Ředitelka orchestru Lucia Potokárová je úžasně kreativní a otevřená mým dramaturgickým nápadům. Rád říkám s úsměvem, že jsem dirigující dramaturg, protože mne baví v hudební literatuře objevovat. Nelíbí se mi stálé opakování klasických „repertoárových šlágrů,“ spíše mne láká objevovat díla, která filharmonie ještě nehrála. Pro mne je největší odměnou, když jsou návštěvníci z díla nadšeni.

V nové sezoně nás čeká řada krásných projektů a zajímaví hosté na evropské úrovni. Máme velmi zajímavé programy, které jsou výhledově i progresem pro orchestr. Stále se musíme zlepšovat. Není dobré po koncertě prohlásit, že jsme spokojeni s úspěchem.

Vloni jste přijal post hudebního ředitele Opery Národního divadla v Praze, kam jste se vrátil již po druhé ve své kariéře. Jak se v současnosti cítíte v divadle, když se ohlédnete za sezónou?

V ND jsem působil řadu let v různých funkcích a nyní jsem obohacen o zkušenosti ze zahraničí. Pro mou práci je důležité, že umělecký ředitel Opery ND a Státní opery Per Boy Hansen se mnou rád diskutuje o dramaturgických plánech a mých vizích, obsazení režisérů a dirigentů k různým projektům. V divadle se cítím velmi dobře. Orchestr je ve vynikající kondici, hraje výborně flexibilně. I sbor je velmi kreativní.

Když se ohlédnu za sezónou, nastudoval jsem s úspěchem koncertní uvedení opery Věc Makropulos Leoše Janáčka, provedení mělo atraktivní pěvecké obsazení a orchestr interpretaci díla zvládal špičkově. Vloni na podzim jsme měli rovněž hezký velký koncert Hommage à Smetana, Kovařovic, Ostrčil. Z dalších projektů jsem např. na závěr sezony nastudoval velkolepou operu Antonína Dvořáka Armida, která měla v ND světovou premiéru v roce 1904. Produkci v režii Jiřího Heřmana jsme hráli i v rámci 78. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Po uplynulé sezóně mám chuť pokračovat v divadle.

V nové sezóně Národního divadla v Praze si splníte i jistá dramaturgická přání ve spojení s vaším hudebním nastudováním a plánujete i výroční oslavy 200. narození Bedřicha Smetany…

V ND se těším na Ariadnu na Naxu Richarda Strausse, poprvé jsem tuto operu dirigoval v roce 2010 v Norské opeře v Oslu. Vždy jsem si přál, aby zazněla v Praze s naším orchestrem. K inscenaci do Stavovského divadla jsme přizvali výbornou kreativní režisérku Slávu Daubnerovou, premiéra se bude konat 19. ledna 2024. U příležitosti nadcházejících oslav 200. jubilea narození Bedřicha Smetany se uskuteční 24. května 2024 v historické budově Národního divadla v Praze premiéra skladatelovy opery Tajemství. Mám radost, že operu nastuduji, protože dílem jsem v Opeře ND v roce 2007 debutoval, tehdy jsem byl druhým dirigentem Zbyňka Müllera u nové inscenace Jiřího Nekvasila. Nyní bude dílo režírovat Ondřej Havelka, který většinou vytvoří krásné přirozené představení s citem pro divadlo a hudbu.

Mám radost, že se na jaře uskuteční v Národním divadle velký galakoncert k 200. výročí narození Bedřicha Smetany, který nabídne průřez všemi skladatelovými operami, od Braniborů v Čechách až po fragment Violy. Na projektu se vystřídá více operních dirigentů a naši nejrenomovanější pěvci, kteří jsou známí ve světě. Jsem rád, že jsem s Perem Boyem Hansenem našel společnou linii i názory. Vážím si také možnosti, že mohu vycestovat i za příležitostmi do zahraničí.

V zahraničí jste už strávil delší profesní dobu, když jste v období sezón 2018/2019 až 2020/2021 zastával post hlavního dirigenta Aalto­‑Musiktheater Essen a Philharmonie Essen. Jak vzpomínáte na své působení v Německu?

Před přijetím funkce v Essenu jsem prožíval poněkud polemické období, kdy jsem byl bez stálého angažmá. V roce 2014 jsem opustil oba posty hudebního ředitele, Opery Národního divadla v Praze a Opery Národního divadla moravskoslezského v Ostravě.

Když jsem dostal zajímavou nabídku od Tomáše Netopila, tehdejšího generálního hudebního ředitele Aalto­‑Musiktheater a Philharmonie Essen, odejít za ním do Německa, přijal jsem jeho nabídku rád, i když se jednalo o razantní změnu v mé kariéře. Brzy se mi dostalo od orchestru i souboru mnoho pozitivní energie a vrátila se mi zpět chuť pracovat s radostí. V Essenu jsem prožil tři krásné sezóny, dirigoval jsem operní i baletní hudbu a byl jsem vděčný, že jsem dostal tolik hezkých příležitostí. Soubor byl pro mne srdeční záležitostí.

Na jaké velké okamžiky vaší kariéry v Essenu rád vzpomínáte?

Po těžkém začátku, kdy jsem musel převzít dirigování výsostně německé opery Čarostřelec C. M. Webera bez zkoušky, mne večerní úspěch povzbudil. Záhy jsem přijal zajímavý projekt Der Ring an einem Abend. Jednalo se o čtyřhodinovou kompilaci tetralogie Richarda Wagnera Prsten Nibelungův (Zlato Rýna, Valkýra, Siegfried, Soumrak bohů) s průvodními humornými texty Vicca von Bülow alias Loriota, uvedenou poloscénicky. Němci mají Wagnerovu hudbu v krvi a opery tohoto skladatele mám velmi rád. Interpretace projektu byla pro mne velkým zážitkem.

Nezapomenutelné bylo pro mne rovněž nastudování soudobé opery Médea Ariberta Reimanna, které bylo nesmírně náročné. Titulní roli ztvárnila v Essenu skladatelova dvorní pěvkyně Claudia Barainsky. Režisér Kay Link vtiskl dílu velmi zajímavou vizuální koncepci a premiéra 23. března 2019 měla velký úspěch. Rád vzpomínám, jak mi legendární skladatel před celým orchestrem poděkoval a přiznal, že si tak nastudování díla představoval. Jeho reakce mne velmi zahřála u srdce a doma mám partituru s jeho věnováním. Zažil jsem tehdy jeden z nejkrásnějších okamžiků své kariéry. Essenské období bylo pro mne po ostravské éře velmi šťastné.

Jak jste prožíval složité koronavirové období?

Do generální zkoušky jsem ještě stihl nastudovat Verdiho Dona Carlose s režisérem Robertem Carsenem, ale náhle přišly covidové restrikce a premiéra se nekonala. Dva roky koronavirového období byly pro mne v mé profesi nejsložitější, ale i tak rád vzpomínám např. na natáčení CD Phidylé se sopranistkou Kateřinou Kněžíkovou a s Janáčkovou filharmonií Ostrava nebo na komorní verzi Leoncavallových Komediantů s režisérem Rolandem Schwabem v Essenu, kde se opera kvůli koronavirovým restrikcím musela hrát v redukované podobě a s nutnými odstupy sboristů. Umělci ovšem byli tenkrát šťastní, že se mohli pracovně setkávat.

Po čase jsem se stal součástí švýcarské agentury AMZ Rity Schütz, a záhy přišla nabídka dokonce i z Bavorské státní opery v Mnichově, abych v létě roku 2021 dirigoval na Operním festivalu v Mnichově Dvořákovu Rusalku. Nejdříve jsem se domníval, že chtějí coaching s češtinou, ale pak jsem si připadal jak ve snu. Zpravidla jsem sedával na galerii a nyní budu za dirigentským pultem? Ano, můj debut proběhl úspěšně a rok poté jsem dirigoval i Janáčkovu Lišku Bystroušku. V roce 2022 jsem v Norské opeře v Oslu nastudoval Její pastorkyňu Leoše Janáčka. V Norsku zpívaly i pěvecké legendy Susan Ballog a Rosalinda Plaunadat, což mne velmi inspirovalo.

Orchestr Bavorské státní opery slavil v uplynulé sezóně 500. výročí svého založení. V lednu jste dirigoval i část programu slavnostního galakoncertu. Co pro vás znamená návrat do světoznámého divadla?

Návratu do tak výjimečného operního domu si neskutečně vážím, ostatně vždy je pro mne svátkem dirigovat v Mnichově. Bylo mi ctí řídit Bavorský státní orchestr v lednu u příležitosti slavnostního galakoncertu, k provedení programu byla přizvána řada dirigentů. Nastudoval jsem s tělesem skladby W. A. Mozarta, což byl pro mne úžasný zážitek. V současnosti se už těším, že na jaře budu v Bavorské státní opeře v Mnichově dirigovat Triptych Giacoma Pucciniho s báječným obsazením v čele s Briton Davidson a Wolfgangem Kochem.

Jaký je váš přístup k partituře díla, které začínáte zkoušet?

Snažím se nad partiturou rozmýšlet nevázaně, spontánně a jak říkají Slováci „svojsky“. Jistě, z hudebního hlediska by měl člověk ctít a znát interpretační tradici partitury, ale to neznamená, že se jí musí svazovat.

Je zajímavé, že v poslední době čím dál více odkládám taktovku, zejména když chci interpretovat lyričtější místa a zesubmisivnit zvuk. U velkých ploch je pro mne smysluplnější taktovku naopak použít. Na koncertech a představeních mám i jednu záložní. Ale nejsem typem dirigenta, který je sběratelem partitur či sérií taktovek, raději mám doma velkou sbírku kompaktních disků.

Svou profilovou kolekci CD jste obohatil i muzikálovou hudbou, které jste se dříve nevěnoval. S Adamem Plachetkou a se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu jste v Praze natočil CD Music Man (2020) s nejznámějšími muzikálovými songy. Jaké bylo nahrávání alba se světoznámým basbarytonistou? Ovlivnil vás v zájmu o muzikál?

Náš muzikálový projekt mi udělal velkou radost. Adam je velký muzikálový fanoušek. Líbilo se mi, jak během natáčení nového alba dokázal kolegy inspirovat svým zápalem. I když v některých muzikálech slyším v melodiích plagiáty, občas dokonce i s nápěvky z tvorby klasických skladatelů, pozvolna mne začala muzikálová hudba a někdy i psychologie různých postav fascinovat. K žánru mám velký respekt, ale úspěch mne posílil a určitě bych se odvážil k interpretaci další muzikálové hudby.

V loňské sezoně jste se stal v Praze hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Jak vnímáte svůj vztah ke svému třetímu orchestru, s nímž jste profesně úzce spojen?

Když mi ředitel orchestru Jakub Čížek nabídl post hlavního hostujícího dirigenta orchestru, měl jsem nejdříve pocit, že tři pozice jsou pro mne už příliš, ale jeho nabídka symfonických projektů se mi velmi líbila. Současně jsem si byl vědom, že bych neřešil manažerské ani administrativní záležitosti v rámci sezóny. S šéfdirigentem Petrem Popelkou vymýšlíme pro orchestrální hráče náročné programy se zajímavou dramaturgií a po hudebnících požadujeme maximální výkony. Orchestrální hráči tělesa bohužel nejsou stále finančně adekvátně odměňováni, což mne mrzí.

S ohledem na vaši velkou profesní vytíženost, jak a kde nejraději relaxujete?

Mám respekt ke všem svým kolegům, takže k dirigentskému pultu musím přijít s pozitivní energií a musím umět orchestrální hráče i pěvce motivovat, abychom společně předvedli pěkný výkon. Kdybych měl špatnou náladu, hned bych ji přenesl na kolektiv. Nikoho nezajímá unavený nebo naštvaný dirigent, ale samozřejmě jsem si vědom, že zadržované energie a negativní emoce si nesmí člověk nechat v sobě, s ohledem na zdraví není dobré je ukládat. Naštvu se třeba doma. Miluji dobré jídlo, partu blízkých kamarádů a rád jezdím na kole.

Relaxovat umím hudbou. Když jsem ve špatné náladě, pustím si nějakou krásnou nahrávku. Rád si kupuji Blue­‑Ray s novou inscenací, abych se naladil správným směrem. Když vidím kvalitu, krásu, výsledek, tak si řeknu, že i přes všechna ne­gativa měl náš pracovní proces smysl.