Kabalevsky, Schumann: Cello Concertos

Cello Concertos

T. Lyngstad, Copenhagen Phil, E. Ollikainen

OUR Recordings 2025

Dmitrij Kabalevsky ani Robert Schumann se vám patrně mezi prvními ve spojitosti s violoncellovými koncerty nevybaví. A přesto jsou tato jejich díla hodnotná a autoři by se za ně rozhodně stydět nemuseli, což se snaží na novém albu vydavatelství OUR Recordings prokázat i mladý norský violoncellista Theodor Lyngstad. Osobní pohnutky k dramaturgické koncepci alba vysvětluje i v bookletu. Album natočil už v roce 2021 spolu s Filharmonií Kodaň pod taktovkou mladé úspěšné dirigentky Evy Ollikainen, vydáno bylo však až vloni.

Překvapivě je prvním dílem alba 2. violoncellový koncert c moll op. 77 Dmitrije Kabalevského zkomponovaný v roce 1964, tedy mladší ze dvou uvedených děl. Osobnost tohoto skladatele je stižena nechvalným propojením se sovětským komunistickým režimem, snad i proto bývá jeho hudba prováděna řídčeji než díla řady jeho perzekvovaných kolegů.

 Oprostíme-li se však od těchto předsudků, musíme dozajista uznat, že si s nimi kvalitou nezadá. V uvedeném koncertě předvádí špičkově zvládnuté kompoziční řemeslo v podobě monotematické výstavby celého, téměř půlhodinového díla koncipovaného jako jednolitý proud tří vět, nápaditou instrumentací s využitím specifických barev krajních poloh nástrojů (včetně méně tradičního saxofonu) i velmi virtuózní povahou sólového partu. Dosahuje však také emocionální hloubky a strhující dramatičnosti, střední valčíkové Scherzo (Presto marcato) pak působí až démonicky.

V Lyngstadovi nalezl autor špičkového interpreta, který je přesný, technicky brilantní a emocionálně až aristokraticky uměřený, adekvátně dílu. Vibrata užívá jako nejvzácnějšího koření. Barva zvuku jeho nástroje je zajímavější ve vyšších polohách, středy mi připadaly poněkud syrové, což při interpretaci tohoto díla ovšem tolik nevadí.

Druhým zaznamenaným opusem je Koncert a moll op. 129 Roberta Schumanna. Ten už má v repertoáru mnohem více violoncellistů po celém světě, přesto se patrně nikdy nestane autorovým nejuváděnějším dílem. Není divu – na sólistu i orchestr klade vysoké nároky nejen ve smyslu virtuozity, ale i výrazu a výdrže.

To, co jsem v případě Kabalevského hodnotil z interpretačního hlediska kladně, mi u Schumanna konvenovalo méně. Lyngstad je dle mého názoru až přehnaně přesný, což u romantického díla tohoto ražení vyvolává dojem jakési sevřenosti. Na řadě míst jsem toužil po větší vřelosti, srdečnosti a vzletnosti. Snad je to dáno i relativně ležérním způsobem hry téměř veškerých pasáží a spojením s poněkud ostřejší barvou střední polohy nástroje. Zkrátka, Schumanna bych si přál slyšet zahraného romantičtěji a plnokrevněji.

Copenhagen Phil svou roli doprovazeče pojala pečlivě a nedá se jí takřka nic vytknout. Její celkový zvuk působí možná o něco chladněji, to však nijak neubírá špičkové úrovni a zejména preciznosti intonační a souhrové.

Zvuková kvalita nahrávek OUR Recordings je vždy skvělá, zde jsem měl místy pocit menší věrohodnosti balance mezi sólistou a orchestrem, kdy by při živém provedení sólista před orchestrem patrně takto zřetelně slyšet nebyl. V tom tkví kouzlo nahrávek, jež může posléze vést k posluchačově zklamání při poslechu živého provedení. Pochválit musím také skvělé průvodní texty od Joshuy Cheeka i sólisty samotného.

Sólistické debutové album cellisty Theodora Lyngstada je z mnoha ohledů velmi dobré, ačkoliv jeho interpretační naturel sluší více Kabalevskému. Rozhodně mu ale nelze upřít záslužnost ve smyslu prezentace děl, která na koncertech tak často neuslyšíte.