Branislav Dugovič plays Silvestrov & Golijov
Branislav Dugovič plays Silvestrov & Golijov
B. Dugovič, D. Rumler, P. Biely, P. Zwiebel, J. Lupták
HLAVA XXII 2025
Že je klarinet nástrojem mnoha žánrů, netřeba připomínat. Některé jsou bez něj prakticky nepředstavitelné – například klezmer. Toho využil argentinsko-židovský skladatel Osvaldo Golijov ve svém rozsáhlém díle Sny a modlitby slepého Izáka.
Protože se jedná o poměrně charakteristický opus propojující klezmer s meditativními a duchovními plochami, najít vhodné dílo, které by tuto skladbu dramaturgicky doplňovalo, nebývá lehké. Slovenský klarinetista Branislav Dugovič zvolil skladbu Misterioso ukrajinského skladatele Valentina Silvestrova. Ta je sice komponována pro klarinet a klavír, nicméně oba nástroje jsou ovládány jedním hráčem. Tímto řešením staví Silvestrov jisté překážky nejen interpretovi, ale i zvukovému mistrovi. Pokud se vám tedy při poslechu alba bude zdát zvuk poněkud specifický, je to tím, že klarinetista zaujímá místo u klaviatury klavíru.
Zprvu mi chvíli trvalo si na něj zvyknout, avšak po pár minutách vlastně logicky dotvářel onu všudypřítomnou tajemnost. Tato pozice umožňuje, aby byly struny rozechvívány nejen klávesami (resp. kladívky), ale také klarinetem hrajícím do nich. Vznikají tak pozoruhodná echa a dozvuky. Mystika je ještě umocněna řadou ruchových efektů tvořených na klarinetu, včetně místa, kdy interpret současně hraje a zpívá. Dugovič se se všemi výzvami kladenými na dvoj-interpreta vyrovnal skvěle a vytvořil na téměř dvacetiminutové ploše řadu poutavých barev.
Po úvodní kompozici přichází stěžejní dílo alba – tedy Golijovovy Sny a modlitby slepého Izáka. V něm se k Dugovičovi připojí smyčcové kvarteto ve složení Daniel Rumler a Peter Biely (housle), Peter Zwiebel (viola) a Jozef Lupták (violoncello). Nahrávka byla pořízena živě na koncertě festivalu Konvergencie. Zhruba čtyřicetiminutová kompozice je rozdělena do čtyř částí. Ačkoliv je Golijov autorem soudobým, vrací se k idiomům tradiční židovské hudby – ať už je to zmíněný klezmer, kantorský zpěv nebo zvuk šofaru či pastýřské píšťaly.
Pokud bychom poslouchali tuto nahrávku ušima přísného kritika, narazili bychom na řadu nepřesností, ať už v souhře nebo intonaci. Kouzlo je v tom, že u díla, jako je toto, jsou přesně takové odchylky zcela namístě, neboť o to více evokují autenticitu, o kterou Golijov usiloval. Dugovič vystřídá hned tři nástroje: klarinety laděné v A a B a basklarinet. Právě barva basklarinetu v extrémně vysokých polohách je opravdu obdivuhodná (téměř evokující saxofon), zvuk je plný, intenzivní a skvěle konvenuje s charakterem hudby.
Nechybějí drobné ozdoby, glissanda či intonační výchylky. Ty, ač nejsou v partituře zaznamenány, se předpokládají. Autor po hráčích vyžaduje nejen technickou brilanci, fantazii a muzikalitu, ale také znalost autentické židovské hudby. V tomto případě se mu toho od všech interpretů dostává.
Sny a modlitby slepého Izáka jsou patrně jednou z Golijovových nejhranějších kompozic a je zcela jasné proč. Existuje bezpočet nahrávek studiových či živých, ve verzi se smyčcovým kvartetem i orchestrem. Snad právě tato interpretační otevřenost umožní v každé nahrávce odhalit něco nového a zajímavého. Verze na tomto albu má tah, energii, je plná barev a imaginace.
Dugovič se prezentuje jako špičkový všestranný interpret. Jeho pojetí jsou poctivá a osobitá. Album zaujme také po zvukové stránce: především neobvyklost v Misteriosu a prostorovost ve Snech a modlitbách. Trochu mě rušily ostré konce stop mezi jednotlivými větami druhé skladby, které se patrně daly ošetřit lépe, ale to je zanedbatelný detail. Pro posluchače, kteří rádi poznávají klasické nástroje v méně klasických rolích, je toto album jako stvořené.