Záver Pražskej jari s Mahlerovou ôsmou

2. 6. 2025

Praha, Obecní dům

Česká filharmonie, Semjon Byčkov

Mahler 

Osmdesátý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro vyvrcholil velkolepě ve Smetanově síni Obecního domu, kde zazněla v podání České filharmonie ve dnech 2. a 3. 6. monumentální Symfonie č. 8 Es dur Gustava Mahlera. Dílo z let 1906–1907, složené pro osm sólistů, dva smíšené sbory, dětský sbor a velký orchestr s varhanami, nastudoval šéfdirigent a hudební ředitel ČF Semjon Byčkov, jenž je považován za Mahlerova specialistu.

Monumentální vokálně-instrumentální dílo, které se do hudební historie zapsalo kvůli svému velkému provozovacímu aparátu i pod běžně užívaným, skladatelem však neschváleným názvem Symfonie tisíců, bývá zpravidla spjato s kulturními událostmi. Ve Smetanově síni se hrálo v rámci letošní sezóny dokonce i při jejím zahájení, když si Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK připomínal se šéfdirigentem Tomášem Braunerem ve slavnostní atmosféře svou 90. jubilejní sezónu. V historii Pražského jara bylo dílo letos uvedeno po letech 1933 a 2011 potřetí.

Kompozice o dvou rozsáhlých částech, z nichž v první dominuje skladatelem zhudebněný latinský hymnus Veni creator spiritus a ve druhé dramatičtěji vyniká vokálně-instrumentální pojetí závěrečné scény z veršované tragédie Faust Johanna Wolfganga Goetha, disponuje i pozoruhodným tematickým a motivickým propojením obou částí, kterému Semjon Byčkov dokázal poutavě vtisknout klenby významových oblouků. Symfonie kulminovala soustředěně a strhla posluchače i svou vnitřní gradací. Ostatně ve spojení s vokální složkou mimořádně vyzněla také její velkolepost symbolická, jež je spjata s idejemi vykoupení skrze sílu lásky.

Česká filharmonie prokázala své porozumění Mahlerově tvorbě i ve vyjádření emocí, zvýrazněných větší barevnou škálou, proměnou intenzity nasazení, kreativitou ve spektru tónomalby i v různých sekcích. Lyrika a vnitřní dramatická interpretace hudby byly orchestru bližší než místy příliš forsírované pasáže. Otázkou ovšem také je, zda by k provedení nebyla vhodnější jiná, větší koncertní síň.

K festivalovému provedení byli tentokrát k České filharmonii přizváni pěvci z různých zemí: sopranistky Sarah Wegener, Kateřina Kněžíková a Miriam Kutrowatz, mezzosopranistky Stefanie Irányi a Jennifer Johnston, tenorista David Butt Philip, basbarytonista Adam Plachetka a basista David Leigh, kterého ovšem následující den zastoupil Derek Welton. Na prvním koncertě zpívali sólisté se ctí. I když v jejich technice a způsobu přednesu byly značné rozdíly, obohatili všichni interpretaci díla silnějším vnitřním prožitkem.

Kühnův dětský sbor zpíval čistě a emotivně, k výkonu děti připravil jejich sbormistr a umělecký ředitel Jiří Chvála. Český filharmonický sbor Brno dovedl ke standardnímu úspěchu jejich současný druhý sbormistr Joel Hána. Pražský filharmonický sbor potvrdil pod vedením svého uměleckého vedoucího a hlavního sbormistra Lukáše Vasilka své světové renomé. Zpíval stylově, ve spektru barev a s nadhledem.