Tyler Futrell: Stabat Mater
Tyler Futrell: Stabat Mater
E. Rognerud, A. Nordstad, I. Nesdal Sandnes, U. Henninen, L. H. Johansen,
Terjungensemble,
L.-E. ter Jung
BIS 2024
Budete-li držet v ruce album se skladbou Stabat Mater původem amerického skladatele Tylera Futrella, který nyní působí v Norsku, patrně si podobně jako já položíte otázku, zda má ještě dnes smysl tento duchovní text použít, když existují mnohá geniální zhudebnění. Pokud si však album pustíte, dost možná uznáte, že ano.
Futrellovo pojetí je, jak sám přiznává, eklektické. Ve zhruba půlhodinové skladbě pro soprán, mezzosoprán, smyčce a cembalo proti sobě staví důmyslné sonické efekty smyčců a ariózní vokální party doprovázené kvintakordy a harmoniemi spočívajícími v paralelismech. Jinde se hráči orchestru promění ve sbor broukající se zavřenými ústy. Absolutně nejsilnějším okamžikem pro mě bylo uplatnění jakéhosi chrčení sólového sopránu v části Fac me plagis vulnerari, které sugestivně evokuje hlasový projev naprosto emocionálně zničené ženy pozorující bolestivou smrt svého dítěte. Spojení s mezzosopránem, který v té chvíli zpívá z dálky, ještě umocňuje pocit ztráty a odloučení.
Před závěrem zazní překvapivě melodie Brahmsovy ukolébavky, avšak podložená polským textem Synku miły i wybrany, rozdziel z matką swoją rany. Bolestí zmítaná matka nachází poslední zbytky sil k útěše umírajícího syna. Závěrečné Quando corpus morietur nás pak vynese svou andělskou čistotou vzhůru k nebesům.
Exponovaný sopránový part se většinu skladby pohybuje v nejvyšších polohách, vyžaduje i specifické hlasové techniky. Sopranistka Eirin Rognerud se ho zhostila způsobem, který bere dech. Vše zní lehce, neobtížně. A nad tím vším stojí výraz, z kterého místy opravdu mrazí. Totéž lze říct o mezzosopranistce Astrid Nordstad, jejíž úloha je o něco menší. Smyčcový ansámbl Terjungensemble za řízení Lars-Erika ter Junga a cembalista Lars Henrik Johansen jsou sólistkám vzornými partnery.
Album je doplněno ještě dvěma instrumentálními kompozicemi téhož autora. Smyčcová Brittle Fluid (2014) je inspirována románem Ledový zámek spisovatele Tarjeie Vessase. Do značné míry statická skladba, které však nechybí dramatické momenty, odkazuje na příběh dívky ztracené v jeskyních za zamrzlým vodopádem, kde začíná trpět halucinacemi z podchlazení a postupně umírá. Téma smrti je tedy přítomno i v této sugestivní kompozici, v níž dostal Terjungensemble výrazně více prostoru předvést své kvality.
Závěrečnou skladbou alba je Vuggesang, ukolébavka z r. 2016 upravená pro obsazení dvou violoncell o šest let později. Klidná a melodická skladba, v níž účinkují violoncellisté Ingvild Nesdal Sandnes a Ulrikke Henninen, nás svou prostotou doslova ukolébá a zklidní po předchozích emocionálních dílech.
Zvukově výtečné album, k němuž jsem zprvu byl skeptický, se nakonec ukázalo být vskutku zajímavým a hudebně působivým. Eklekticismus Tylera Futrella nemusí být každému blízký, je však dle mého názoru vkusný a užití různorodých prvků lze obhájit účelovostí. Výrazně pomáhá i skvostná interpretace, zejména dvou vokálních sólistek. Věřím, že ačkoliv se jedná o hudbu zcela novou, naleznou v ní své i posluchači, kteří obvykle dávají přednost starším zpracováním Stabat Mater, pokud jí dají šanci.
(Text bol uverejnený v časopise Hudobný život č. 11/2025.)