Praha, Obecní dům, Iveta Apkalna

26. 5. 2024

Praha, Obecní dům

Iveta Apkalna

Bach – Liszt – Brahms – Boëllmann – Eben – Vasks

V rámci tradiční dramaturgické linie Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro „Víkend komorní hudby“ vystoupila ve Smetanově síni Obecního domu světoznámá lotyšská varhanice Iveta Apkalna, která úspěšně spolupracovala například i s Berlínskými filharmoniky, Clevelandským orchestrem či Losangelskou filharmonií. Koncert nazvaný „Monumentální varhany“ rozehrála v Praze ve velkém stylu.

Volbou repertoáru napříč hudebními epochami od baroka až po soudobou hudbu si získala publikum již od úvodní slavné Toccaty a fugy d moll BWV 565 Johanna Sebastiana Bacha. Skladbu provedla virtuózně, s působivou gradací nejen celého díla, ale i jednotlivých pasáží, které dýchaly noblesou, lyrikou a v celkové interpretaci také oslnivou monumentálností. Následující dílo Funérailles Franze Liszta z cyklu Harmonies poétiques et religieuses S. 173 v úpravě pro varhany Lionela Roggeho zahrála emocionálně i technicky adekvátně stylově.

Když po dvou rozsahově menších kompozicích z cyklu Elf Choralvorspiele op. 122 Johannesa Brahmse, představila Apkalna Requiem & Valpuržinu noc Petra Ebena, vnesla do festivalového koncertu i skvěle podané vrstevnaté hudební drama. Ve spektru pozoruhodné šíře barev s kreativní invencí v užití rejstříků a v interpretační charakteristice poutavého líčení symbolicky pojatých témat s jejich tvárnou dynamikou gradovala soudobou hudbu v úsilí vystihnout její hloubku. Apkalna ráda hraje díla 20. i 21. století.

Po brilantním přednesu pozdně romantické Gotické suity op. 26 Léona Boëllmanna nadchla publikum soudobým dílem svého krajana Pēterise Vaskse a jeho Te Deum, kterému dodala nejen stylovou hloubku, ale i honosnost. Program završila výborně Ciacconou z Partity č. 2 d moll BWV 1004 (v úpravě pro varhany) Johanna Sebastiana Bacha.

Varhany ve Smetanově síni Obecního domu v Praze pochází z dílen firem Jan Tuček z Kutné Hory a Heinrich Voit & Söhne z Durlachu u Karlsruhe. Podle návrhu Karla Steckera byly instalovány v Praze v roce 1912. Se třemi manuály, sedmdesáti rejstříky a 4756 píšťalami se staly třetím největším nástrojem v Rakousku-Uhersku, jejich nutným vybavením se stal na svou dobu pokrokový elektrický přívod vzduchu. Po renovaci v roce 1960 byl nástroj opatřen čtvrtým manuálem a obohacen o deset rejstříků, tehdy ovšem došlo i k nahrazení hracího stolu. Na začátku 90. let 20. století při rekonstrukci Obecního domu získal nástroj opět svou původní podobu ve spolupráci s firmou Orgelbau Vleugels z Hardheimu. K nástroji se vrátil originální hrací stůl, uchovaný v depozitáři Národního muzea. Nové technické změny v souladu s moderními požadavky přispěly i k častějšímu provozování děl soudobé hudby.