Pascal Dusapin: Violin Concertos

Pascal Dusapin: Violin Concertos

M. Paľa, M. Lejava, CODEnsemble, Slovenská filharmónia

Pavlik Records 2024

Hudba Francouze Pascala Dusapina (*1955) nebývá po hříchu v našich končinách ke slyšení tak často. Není podbízivá, už vůbec ne populistická, zároveň je však sdělná, emocionální až strhující. Za jejího propagátora můžeme bezesporu považovat houslistu Milana Paľu, který po albu s tvorbou pro housle sólo a s klavírem z roku 2021 vydává i dva Dusapinovy houslové koncerty. Ke spolupráci si tentokrát vybral neméně zkušeného Mariána Lejavu, který se jak před souborem CODEnsemble, tak před Slovenskou filharmonií projevil nejen jako velmi precizní dirigent, ale především nanejvýš muzikální a citlivý doprovazeč.

První koncert Quad vznikl v roce 1996 a sólové housle doprovází pouze menší orchestr. Z partitury je zřejmé, že je zamýšlen spíše ansámbl specializovaný na soudobou hudbu. Vysoké nároky jsou totiž kladeny nejen na sólistu, ale na všechny. Interpreti této studiové nahrávky se s nimi však vypořádali s lehkostí a samozřejmostí. Nastudování nejen že vykazuje maximální míru rytmické i intonační přesnosti – a to i v rámci mikrotonality, ale především naprostou oddanost zápisu a pochopení autorova stylu a hudebního obsahu. Tím posluchače vtáhne do pomyslného sugestivního děje takovou silou, že se z něj není možné po celou dobu dvaadvacetiminutové jednověté skladby vymanit. 

O patnáct let mladší koncert Aufgang dokončený roku 2011 je komponován pro housle s velkým symfonickým orchestrem. Ačkoliv se třívětá výstavba tohoto téměř čtyřicetiminutového díla na první pohled může jevit tradičně, její těžiště leží v rozsáhlé bezmála dvacetiminutové střední větě. Dvě krajní zhruba osmiminutové věty jako by pestrobarevné a velmi imaginativní rozměrné plátno neoddělitelně rámovaly. Dusapin evidentně počítá s tím, že se díla ujme orchestr zvyklý spíš na klasicko-romantický repertoár. Sazba je umírněnější, bez mikrointervalů, technicky není orchestrální sazba až na několik míst vypjatá. Výzvy nalézáme především rytmické. 

Nahrávka pořízená při živém provedení na festivalu Melos-Étos v listopadu 2022 je v mnoha směrech obdivuhodná. Paľův výkon považuji za naprosto strhující. Celý koncert, v němž mají sólové housle jen několik málo volných taktů, jsem vyposlechl takřka bez dechu. Sólistova výrazová a barevná škála se každou minutou rozrůstá o další působivé momenty. Domnívám se, že je na světě pouze hrstka houslistů, kteří by takto náročné dílo byli schopni zahrát nejen s takovou technickou jistotou, ale především zvukovou a barevnou přiléhavostí, a tedy i výrazovou přesvědčivostí. Od nejjemnějších pianissim, přes zcela bezchybné flažolety až po téměř animózně působící sforzata – vše na svém místě. 

Nezklamal ani orchestr. Slovenská filharmonie pod taktovkou Mariána Lejavy nestojí v pozadí. Nebojí se křehkosti ani dramatu. Obzvláště působivá jsou flétnová sóla v dialogu se sólistou. Nevědět, že se jedná o záznam živého koncertu, měl bych pochybnosti. 

Troufám si tvrdit, že oba koncerty zaznívají tak, jak je autor zamýšlel. Posluchačský zážitek je opravdu velmi silný. Tomu přispívá i velmi kvalitní zvukový záznam a „blízkost“ studiové nahrávky prvního koncertu a živé nahrávky druhého. I když album patrně nepřitáhne masovou pozornost, rozhodně bych ho vřele doporučil všem, kteří vyhledávají silně působivou soudobou hudbu v té nejlepší interpretaci. Nebudou zklamáni.