Nagel – Patkoló/Piano Duo: Souvenirs

Souvenirs 

Nagel – Patkoló 

Piano Duo 

Edícia VŠMU/Real Music House 2025 

Klavírní duo je pozoruhodné komorní seskupení, které zahrnuje velkou šíři repertoáru od skladeb instruktivních až po ty nejvirtuóznější sahajíc prakticky až ke vzniku klávesových nástrojů. Takzvaným „čtyřručkám“ se nevyhnul patrně žádný z žáků klavíru. V profesionálním světě se pak dají rozlišit dva typy duí – takříkajíc ad hoc, kdy se dvě osobnosti klavírního světa potkají při koncertu či nahrávce, nebo trvalá dua, která společně dlouhodobě studují rozličný repertoár. 

Právě takovým duem je dvojice absolventů VŠMU Peter Nágel a Zuzana Patkoló. Na albu Souvenirs uvádějí dva cykly z per Samuela Barbera a Ľuboše Bernátha. Dramaturgie překvapivá a rozhodně ne běžná. 

Barberovo dílo Souvenirs op. 28 vzniklo původně v roce 1952 pro čtyřruční klavír, existuje i autorova verze sólová. Na albu je uvedeno v transkripci Barberových současníků – klavírního dua Arthura Golda a Roberta Fizdala, pro něž vznikla řada děl velikánů 20. století. Šest částí této suity představuje tance, trochu v duchu barokních suit, zde však potkáme Hesitation Tango, Waltz nebo Two-step. Barberova polyfonně a harmonicky vynalézavá hudba je v podání dua Nágel - Patkoló velmi přehledná a roztančená. Výsledku jistě prospívá i samotná „dvojklavírní“ verze, která hráčům umožní jednak samostatnou pedalizaci, ale především více „životního prostoru“, kdy se nemusí dělit o jednu klaviaturu a pedál obsluhovaný pouze jedním z hráčů. Můžeme si položit otázku, proč nepořídili záznam čtyřručního originálu, ale v tomto případě je provedení natolik přesvědčivé, že okamžitě poskytne jasnou odpověď. 

Následuje čtyřvětý cyklus Ľuboše Bernátha Sacrum z let 2015–2019 s trváním více než 32 minut. Názvy jednotlivých vět Anastasis, Officium, Communio a Jubilatio odkazují na sakrální hudební tradici. Dílo, které by se dalo charakterizovat jako eklektické, nás uvede do messiaenovské chromaticky modální mystiky, přes bartókovskou folkloristickou tanečnost nás dovede k dramatické mystice ne nepodobné hudbě Luboše Fišera s jeho mohutnými akordy v krajních polohách nástrojů, na okamžik meditujeme na dvou o celý tón vzdálených paralelních kvintakordech, poté se ocitneme v hollywoodském romantickém filmu... 

Těžko říct, zda lze toto vše chápat jako odkaz na „archetypálne kompozičné techniky“, jak je řečeno v bookletu. Osobně jsem měl s polystylovostí tohoto ražení trochu problém, ačkoliv jsou leckteré jednotlivé plochy samy o sobě nesmírně působivé až monumentální. Jejich vazby nejsou pro mě však zcela jasné, a to bohužel ani při opakovaném poslechu. Harmonické světy a hudební struktury se mi zdají být příliš nesourodé. 

Co však je nutné na obou skladbách vyzdvihnout, je interpretace. Od prvních tónů pochopíte, že duo Nágel – Patkoló spolu dýchá, symbioticky klene fráze, vnímá se navzájem. Souhra je až na naprosté výjimky dokonalá. Zvuk jednoho z klavírů se mi zdá poněkud ostřejší, což je však interprety stěží ovlivnitelný fakt (sehnat dva identicky znějící klavíry je prakticky nemožné – jedna z mála výhod čtyřruční hry na jednom nástroji). Osobně bych si dokázal představit méně kontaktní sejmutí. Album je celkově velmi dobré a průzkumníkům méně známé klavírní literatury ho lze jen doporučit.

(Text bol uverejnený v časopise Hudobný život č. 01-02/2026.)