Music for Prague; Smetana, Dvořák, 
Suk, Ostrčil

Music for Prague

Smetana, Dvořák,
Suk, Ostrčil

Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, T. Brauner

Supraphon 2024

Jako by nás producenti a interpreti alba Music for Prague chtěli ošálit. Pod stejným titulem vydávají už druhé CD. První z r. 2021 prezentuje tvorbu skladatele Karla Husy, druhé z r. 2024 hudbu Antonína Dvořáka, Otakara Ostrčila, Bedřicha Smetany a Josefa Suka. Spojnicí je město Praha, které prostupuje všemi kompozicemi druhého alba, zatímco v případě prvního je v titulu jedné z Husových kompozic. Těžko říct, co vydavatele k tomuto kroku vedlo. 

Chvályhodný a dramaturgicky zajímavý počin přichází od orchestru nesoucího Prahu ve svém názvu a zřizovaném a financovaném samotným hlavním městem. Ačkoliv je dramaturgie ve své podstatě nápaditá, nevyhne se mírně zprofanovaným (rozhodně však ne špatným) dílům, jakými jsou Smetanův Vyšehrad a Dvořákova předehra Můj domov. U obou se posluchač nemůže vyhnout srovnání s mnoha desítkami rozličných nahrávek (i koncertních provedení), včetně těch špičkových, které po právu bývají nazývány „referenčními“. 

Album otevře skvělá interpretace Dvořákovy Fanfáry k zahájení Zemské jubilejní výstavy v Praze 1891. Příležitostné slavnostní dílko, které prakticky neslýcháme. Čtyři trubky v této fanfáře působí opravdu majestátně, se vším leskem, který skladbě sluší. Je škoda, že nejsou hráči uvedeni v bookletu jmenovitě, u této v podstatě komorní skladby by si to zasloužili. Stejně jako koncertní mistr, který hrál sóla v Sukově Praze a Smetanově Pražském karnevalu, skladbě, která nás udivuje svou harmonickou originalitou i veskrze originální fragmentární až střihovou formou.

V Braunerově nahrávce s Pražskými symfoniky mne občas vyrušily drobné nepřesnosti v intonaci a souhře, zejména ve dřevech. Trubkové fanfárové vstupy v provedení Vyšehradu jako by se spíše snažily strefit do poslední osminy taktu, občas přicházejí trochu dříve a vnášejí tak do skladby jakýsi neklid. V obou těchto dílech bych si přál, zejména na jejich vrcholech, slyšet větší tah frází či směřování harmonií. Snad bych to nazval romantickým patosem, který mi zde trochu chybí. 

Pokud bych zvažoval nákup tohoto alba, patrně by mě přesvědčila nahrávka – zřejmě jediná dosud existující – raného díla devatenáctiletého Otakara Ostrčila Pohádka o Šemíkovi. Už takto mladý skladatel v ní prokazuje svou kompoziční zdatnost, zručnou instrumentaci i cit pro napětí a formální výstavbu. Protagonisté alba v podstatě zakládají interpretační tradici a dělají to velmi dobře. Opět bych možná místy zatoužil po o něco rozevlátějších rubatech, či jasnějším směřování a klenutí frází. Přeci jen přelom století už byl zcela jistě ovlivněn i díly Mahlerovými a Straussovými, která jen stěží mladého Ostrčila minula. Náznaky můžeme slyšet už v této rané symfonické, bezmála dvacetiminutové skladbě. 

Dle bookletu bylo album natáčeno na třikrát, netušíme však, kdy byly nahrávány jednotlivé skladby. Zdá se mi však, že frekvence, kdy Pražští symfonikové nahrávali Sukovu Pragu, byly velmi soustředěné a motivované. Tato monumentální symfonická báseň se tak stala vrcholem alba nejen svým étosem, ale i interpretací. Braunerovo pojetí považuji za velmi působivé, ačkoliv možná v některých rubatových místech méně hladké a spontánní, než například nahrávka Talichova či Bělohlávkova. Musím přiznat, že mne opravdu baví sonorita chorálu v závěru provedení v nižších dechových nástrojích se vstupy sólového anglického rohu. Orchestr opět prokázal skvělou úroveň hráčů žesťových nástrojů, kterou mírou vrchovatou potvrdil v triumfální codě. Mezi nemnoha existujícími nahrávkami tohoto díla tato bezesporu zaujme.

Kladu si otázku, do jaké míry mohla určité intonační či souhrové nedokonalosti ovlivnit akustika Smetanovy síně pražského Obecního domu, domovského sálu orchestru. Je známo, že není ideální a hráči se ani na pódiu vzájemně často spolehlivě neslyší. Mikrofony pak pochopitelně odhalí víc, než by slyšel posluchač při koncertu. I tak je však po zvukové stránce nahrávka velmi dobrá a reprezentuje charakteristický zvuk tohoto tělesa. Škoda, že v bookletu chybí biografie dirigenta a několik vět o orchestru.