Mehta a Zukerman vo Viedenskej filharmónii

12. 1. 2025

Viedeň, Musikverein

Viedenská filharmónia,

Pinchas Zukerman, Zubin Mehta

Mozart – Bruckner

K pátému abonentnímu koncertu letošní sezony se vrátil k Vídeňským filharmonikům do Zlatého sálu Společnosti přátel hudby ve Vídni slavný indický dirigent Zubin Mehta. Se světoznámým orchestrem nastudoval díla Wolfganga Amadea Mozarta a Antona Brucknera. Sólistou jejich programu byl na vyprodaném koncertě 12. 1. proslulý izraelský houslista Pinchas Zukerman. 

V rakouské metropoli vystoupili pětkrát, nejdříve v Musikvereinu a po čtyřech provedeních stejného programu i ve Velkém sále Koncertního domu.

K výjimečnému poslechu Koncertu pro housle č. 3 G dur KV 216 Wolfganga Amadea Mozarta strhli posluchače ve Zlatém sále nejen Mehta s Zukermanem, ale i mnozí orchestrální hráči, kteří dílo přednesli virtuózně na vysoké umělecké úrovni. Dialog souhry sólisty a orchestru byl oboustranně zpěvný a hluboce procítěný ve frázování. Tempově rozvláčnou interpretaci, jíž stále výsostně provázel soustředěný vnitřní řád klasicistní kompozice, korunovala lehkost nadhledu hry vynikajícího sólisty. Mehta dirigující v sedě vnesl do provedení koncertních vět Allegro – Adagio - Rondo: Allegro komorně znějící stylovost. 

Program vyvrcholil velkolepou Symfonií č. 9 d moll WAB 109 Antona Brucknera, kterou skladatel v posledních letech svého života již nedokončil, čtvrtou větu zanechal pouze ve fragmentu.  Kompozice s vysokými nároky na percepční vnímání posluchačů není zpravidla u mnoha orchestrálních těles ani standardním dílem. Vídeňští filharmonikové mají ovšem k Brucknerově romantické tvorbě velmi blízký vztah. Se Zubinem Mehtou skladbu dokonce nahráli několikrát na CD v různých etapách jeho závratné kariéry. 

Ve Zlatém sále vtiskl tentokrát osmaosmdesátiletý dirigent dílu až organicky gradující impresi, z níž byly jasně zřetelné architektonické významové klenby kompozice. V první větě Feierlich. Misterioso, obestřené ponurou náladou, dominovaly temné a jemně procítěné smyčce a krásně měkké žestě. Ve svítivější až tanečně poutavé druhé větě Schezo. Bewegt, lebhaft – Trio. Schnell, excelovaly brilantně všechny nástrojové skupiny. Úžasná byla zpěvnost i niterné dialogy sekcí. Působivě vyzněla malebnost barev dřevěných dechových nástrojů a pozoruhodná dramatičnost s proměnlivou orchestrální intenzitou. Ve třetí větě Adagio. Langsam, feierlich byli posluchači koncentrovaně vtaženi do krásně pulsující slavnostní nálady. 

Zubin Mehta vtiskl interpretaci hloubku transparentnosti zvuku s maximální šíří dynamického rozpětí orchestrálního zvuku. Kompaktní artikulace frázování Vídeňských filharmoniků dodávala dílu výsostnou soustředěnost s příkladnou možností vnímat detaily kompozice, její významové gradace a bohatou vnitřní strukturu. Bouřlivé a neutuchající ovace stojícího publika vyvolávaly u mnohých posluchačů dojetí, vzdávající prominentnímu dirigentovi až téměř kariérní hold.