Filarmonica della Scala s Riccardem Chaillym na Dvořákovej Prahe

5. 9. 2026

Praha, Rudolfinum

Filarmonica della Scala, Riccardo Chailly

Julia Hagen

Dvořák

Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha, který tradičně pořádá Akademie klasické hudby, vstoupil letos již do svého 19. ročníku, který slavnostně zahájila ve Dvořákově síni Rudolfina Filarmonica della Scala se svým šéfdirigentem Riccardem Chaillym, jenž zastává i post hudebního ředitele Teatro alla Scala v Miláně.

Italský orchestr otevřel Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha opět po pěti letech, tehdy těleso řídil kolumbijský dirigent Andrés Orozco-Estrada. Před letošním zahájením festivalu v české metropoli uvedla Filarmonica della Scala stejný program s díly Antonína Dvořáka se svým slavným šéfdirigentem a s výjimečnou mladou rakouskou violoncellistkou Julií Hagen ještě i na sklonku srpna v rámci 87. ročníku festivalu klasické a operní hudby Quincena Musical de San Sebastián.

Julia Hagen, držitelka ceny vítězky USB Young Artist Awards (2024), která v loňské sezóně koncertovala ve vídeňském Musikvereinu z pozice „Artist in Focus“ a s ohledem na své prestižní nahrávací projekty pro labely Deutsche Grammophon a Hänssler Classic se zařadila ve své kariéře k pravidelným hostujícím umělkyním Salcburských festivalových her, zahrála v Praze na zahájení festivalu proslulé dílo Antonína Dvořáka se ctí.

Skladatelův Koncert pro violoncello a orchestr h moll op. 104 nastudovala Filarmonica della Scala s Riccardem Chaillym bravurně až s operním charakterem. Dílo mělo v interpretaci mimořádnou měkkost v souzvuku sekcí i s pevným uchopením frází, které dýchaly neustále mimořádnou hloubkou výrazu. Přednes byl obestřen obrovskou škálou dynamických nuancí a velkou flexibilitou proměn barev korunovaných ve významových obloucích mnohdy i krásou orchestrálních sól. Chailly dirigoval skladbu analyticky s úžasným hudebním cítěním. 

Julia Hagen obdařila svůj part v první větě nejen perfektní technikou, ale i dravostí, tvrdostí tónomalby a mnohdy až rezolutním uchopením a rozvíjením melodických pasáží. Druhá věta zněla v jejím podání již lyričtěji, přičemž sólistka byla i více vnímavější vůči orchestrální hře a radostněji reagovala na dirigenta. Třetí věta byla provedena nejniterněji ve vzájemné souhře s orchestrem.   

Slavnostní koncert vyvrcholil Symfonií č. 9 e moll op. 95 „Z Nového světa“, kterou orchestr rovněž obdařil svým vynikajícím operním vhledem do interpretace. Bohaté zkušenosti legendárního Riccarda Chaillyho se úžasně promítly do provedení symfonie. Dílo dýchalo nejen vnitřním klidem, ale oslnilo i virtuozitou smyčcových sekcí v rychlých tempech a krásou orchestrálních sól zejména v sekci dechové. Velké dynamické rozpětí s flexibilní proměnou intenzity artikulace bylo pod taktovkou Chaillyho pozoruhodné nejen ve znění díla napříč čtyřmi větami ve Dvořákově koncepčním rozvržení, ale i v jeho zajímavém přístupu při efektně krátkém zadržování temp do maximálního klidu. Úžasná vrstevnatost s leskem sekce žesťů přispěla k provedení, které bylo zcela mimořádně honosné, slavnostní a vznešené.