Festival Dvořákova Praha 2025 v širokom zábere
Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha ve svém 18. ročníku nabídl publiku ve dnech 5. 9. – 23. 9. 2025 v centru metropole pestrou škálu koncertů klasické hudby, komorní i symfonické. Pro zpestření také programy prolínající hudební žánry. Pozvání na prestižní přehlídku přijali umělci z třiadvaceti zemí i tělesa světového renomé. Dramaturgie s prezentací tematicky koncipovaných programových řad byla pro mnohé návštěvníky lákavá. V průběhu festivalu vyvrcholil 59. ročník Mezinárodní hudební rozhlasové soutěže Concertino Praga. Inspirativní setkání se odehrála v rámci Rodinného dne, zajímavé byly diskuse po koncertech či mistrovské kurzy. Festival s třiceti sedmi akcemi navštívilo šestnáct tisíc návštěvníků.
V letošní nabídce zaznělo sto šestnáct skladeb od devětačtyřiceti skladatelů, přičemž posluchači si mohli vybírat z programových řad Bez kravaty, Dvořák Collection, Dvořákova Praha na Bořislavce, Česká filharmonie, Komorní řada, Pocta Schumannovi, Pro budoucnost, Recitál a Světové orchestry.
Koncerty symfonických těles probíhaly tradičně ve Dvořákově síni Rudolfina. Festival zahájil Frankfurtský rozhlasový symfonický orchestr, který řídil jeho francouzský šéfdirigent Alain Altinoglu, hudební ředitel bruselského divadla Théâtre Royal de la Monnaie a umělecký ředitel Mezinárodního festivalu v Colmaru. Na dvou pražských koncertech tělesa s dirigentem světového renomé zazněly kompozice Antonína Dvořáka, Jeana Sibelia a Dmitrije Šostakoviče. Altinoglu řídil
orchestr elegantně a s jistou nonšalancí. Dílům vtiskl vnitřní drama, lehkost a mnohdy i krásu kontrastujících barev.
Po jeho boku vystoupil nejdříve slavný francouzský violoncellista Gautier Capuçon, který 5. 9. mistrovsky zahrál Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op. 104, B. 191 Antonína Dvořáka. V excelentní virtuózní interpretaci, s mimořádně pestrou kreativitou artikulace frázování, mnoha odstíny barev i velkou šíří dynamického spektra, rozehrál i dialogy melodií. V interpretaci díla na nástroj z roku 1701 z dílny Mattea Goffrillera, zvaný dle svého přání „L'Ambassadeur“, hluboce pronikl do stylu skladatele. Na pódiu nebyl umělec extrovertem jako na dřívějších koncertech v Praze. Souhra s orchestrem byla mimořádně citlivá. Symfonie č. 9 e moll, op. 95, B. 178, „Z Nového světa“ zazněla svěže, vrstevnatě a s krásným espritem.
Nadcházející den vystoupil orchestr s proslulým litevským houslistou Julianem Rachlinem, který zahrál famózně virtuózní Houslový koncert d moll, op. 47 Jeana Sibelia. Zejména v proměnách nálad, ovlivněných jak pozdním romantismem, tak progresem moderny, byl jeho přednes strhující. Při souhře s orchestrem vynikl ještě více výraz a barvitost kompozice. V přirozené snaze dirigenta provést všechna díla v jisté zvukové dynamické lehkosti se skvěle podařilo oprostit monumentální Symfonii č. 8 c moll, op. 65 Dmitrije Šostakoviče od tradičního balastu její eruptivnosti a síly. K dramatičtěji koncipované kompozici Antinoglu přistoupil niterně až pietně.
Z pohledu dlouhodobého plánování dramaturgie festivalu je stále pro vedení přehlídky prioritní preferovat kontinuitu hlavní programové řady Dvořák Collection, která představuje v celé šíři tvorbu Antonína Dvořáka. Letos byl její fokus zaměřen více na skladatelovu písňovou tvorbu. Role její kurátorky se tentokrát ujala renomovaná sopranistka Kateřina Kněžíková, sólistka Opery Národního divadla v Praze, která v r. 2024 debutovala po boku České filharmonie, řízené jejím šéfdirigentem a hudebním ředitelem Semjonem Byčkovem, v newyorské Carnegie Hall.
Na Dvořákově Praze vystoupila Kněžíková z postu kurátorky ve čtyřech různých programech, k nimž přizvala své kolegy. Její úvodní koncert, nazvaný Pocta písním Antonína Dvořáka, dirigoval Robert Jindra, se kterým natočila ve spolupráci s Janáčkovou filharmonií Ostrava své úspěšné profilové album Phidylé (Supraphon, 2021). V Londýně získala nahrávka s díly Henriho Duparca, Maurice Ravela, Karola Szymanowského a Bohuslava Martinů prestižní cenu BBC Music Magazine Awards v kategorii Vocal. Na festivalu vystoupila pěvkyně 8. 9. se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, jehož je Robert Jindra hlavním hostujícím dirigentem. Program, prezentující jen díla Antonína Dvořáka, se konal v den 184. výročí narození skladatele.
Koncert otevřelo lyricky interpretované Nokturno H dur, op. 40, B. 47 pro smyčcový orchestr. Sopranistka zpívala Písně milostné, op. 83, B. 160 a Cigánské melodie, op. 55, B. 104, které zazněly v nové orchestrální úpravě Jiřího Gemrota, jež vznikla na objednávku festivalu, přičemž se autor nechal inspirovat původními Dvořákovými kompozicemi pro komorní zpěv a klavír. Pěvkyně obě díla přednesla procítěně a s malebným vokálem. Druhému z cyklů propůjčila více temperamentu a dynamické kreativity ve frázování. Po zvukové stránce ovšem úpravy nebyly při silnějším znění tělesa příliš citlivé, místy byla sopranistka dynamicky zastíněna. Robert Jindra se snažil dílům vtisknout v melodických liniích stylovost Antonína Dvořáka. Na koncertě byl dirigent výborný ovšem především v orchestrálním líčení rozličných charakteristik Legend, op. 59, B. 122, kterým dodal až tajemnou obraznost.
Rezidenčním orchestrem festivalu je stále Česká filharmonie, tentokrát hrála na prestižní přehlídce s řeckým dirigentem a houslistou Leonidasem Kavakosem a s britským dirigentem italského původu Robinem Ticciatim.
Rakouský držitel Grammy Manfred Honeck řídil na festivalu Gustav Mahler Jugendorchester, se kterým 9. 9. vystoupil proslulý francouzský virtuóz Renaud Capuçon, jenž se skvěle zhostil sólového partu Koncertu pro housle a orchestr D dur, op. 35 Ericha Wolfganga Korngolda. Guarneriho nástroj Panette z r. 1737, jenž dříve patřil Isaacu Sternovi, rozehrál úžasně. Souhra byla přesná a citlivá. Symfonie č. 9 d moll, WAB 109 Antona Brucknera byla ovšem pro přednes hudebníků ve věku do šestadvaceti let mimořádně náročným úkolem.
Mezinárodní rozhlasová soutěž Concertino Praga, jejíž finále jsou tradičně spjatá s konáním festivalu, byla v rámci svého 59. ročníku zaměřena na dvě kategorie: Dechové nástroje, Klávesové a strunné nástroje. V obou kategoriích zvítězily soutěžící z Jižní Koreje, hobojistka Raeun Hong a houslistka Yeonah Kim, která se mimochodem ve svých jedenácti letech stala historicky nejmladší laureátkou soutěže. Druhé finále, probíhající 13. 9. ve Dvořákově síni Rudolfina za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu řízeného Tomášem Braunerem, bylo diskutabilní, stejně jako spojení dvou nástrojových oborů. Dirigent naštěstí vnesl do atmosféry erudici i vřelost, která pozitivně působila na soutěžící.
Světoznámá Sächsische Staatskapelle Dresden vystoupila na festivalu 14. 9. se svým italským šéfdirigentem a hudebním ředitelem Danielem Gattim. Program otevřel proslulý rusko-americký klavírista Kirill Gerstein, jehož provedení romantického Klavírního koncertu a moll, op. 54 Roberta Schumanna bylo výrazově měkké a technicky excelentní. Hrané sice s nadhledem, ale strojově až mechanicky, což se projevilo v menší škále dynamiky a mnohdy i ve ztrátě kreativity v detailech tónomalby. Daniele Gatti s orchestrem pozdvihl stylověji provedení díla. V Symfonii č. 5 cis moll Gustava Mahlera prokázal cit pro dílo skladatele. Repertoár orchestru ostatně zahrnuje všechny skladatelovy symfonie. Kompozici dirigoval zpaměti, s leskem melodií v sekcích i s dramatickým pulsem vnitřního tahu.
Ze zahraničních klavíristů hráli na festivalu velmi úspěšně Paul Lewis a András Schiff. Přehlídku završil koncert Orchestre National de France se svým rumunským hudebním ředitelem a držitelem Grammy Cristianem Măcelaru. Na koncertě nadchl publikum proslulý rakouský virtuóz Rudolf Buchbinder Klavírním koncertem F dur George Gershwina. Orchestr disponoval stále pestrou paletou barev a svěžesti ve znění děl Antonína Dvořáka, Maurice Ravela a George Enesca.
Akademie klasické hudby změnila v říjnu složení Rady akademiků, jež rozhoduje o držitelích Ceny Antonína Dvořáka. Nová místa v radě zastávají Jonathan Freeman-Atwood, Daniel Froschauer, Jakub Hrůša, Ilona Schmiel, Jan Simon, Josef Špaček a Matias Tarnopolsky. Letošní laureáti byli ovšem vybráni ještě předchozí Radou akademiků. Ve Španělském sále Pražského hradu si 14. 12. převezmou prestižní cenu mezzosopranistka Magdalena Kožená a dirigent Sir Simon Rattle za propagaci české klasické hudby na světových pódiích.