Estónsky filharmonický komorný zbor v Rudolfine

V rámci zahraničního turné vystoupil na Mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro poprvé světově proslulý Estonský filharmonický komorní sbor, který ve vyprodané Dvořákově síni Rudolfina představil svůj jedinečný program „Arvo Pärt 90,“ koncipovaný dramaturgicky u příležitosti nadcházejícího jubilea legendárního estonského skladatele, jenž se narodil v Paide 11. 9. 1935. Sbor řídil jeho zakladatel, hlavní sbormistr a umělecký ředitel Tõnu Kaljuste, mimo jiné člen Královské švédské hudební akademie, držitel japonské ABC International Music Award a International Classical Music Award 2019 a nositel Řádu za zásluhy svého rodného města Tallinn. Ve své kariéře získal i cenu Grammy. 

Z rozsáhlého repertoáru proslulého sboru, jehož zrod spadá do roku 1981 a zahrnuje mnoho děl od gregoriánského chorálu až po hudbu 21. století, vybral Tõnu Kaljuste duchovní díla Arvo Pärta, která zachycují specifický přístup skladatele, o němž se skladatel v období své výrazné tvůrčí progrese s nadhledem vyjádřil: „Pracuji s minimem prostředků, s jedním nebo dvěma hlasy. Stavím z trojzvuku, jehož tóny znějí jako zvonění. Svůj kompoziční styl jsem nazval tintinnabuli.“

K programu turné byla přizvána mladá estonská varhanice a klavíristka Kadri Toomoja, která svou niterně procítěnou hrou vtiskla mnohým Pärtovým kompozicím nutnou významovou hloubku. V četných dílech z různých období skladatelovy umělecké dráhy, zpívaných sborem na texty latinské, staroslověnské, anglické, italské a německé, vyzněl velmi efektně také Pärtův typický princip extrémní redukce hudebního materiálu, s pozoruhodným začleněním aspektů ticha a religiozity, která se stala skladatelovým velkým zdrojem inspirace. 

Stěžejní velkolepá Berliner Messe byla v dramaturgii koncertu symbolicky propojena s jinými,  formálně odlišnými skladbami: Summa, Nunc dimittis, Dopo la vittoria a Which Was the Son of...        

V interpretaci všech děl úžasně vyzněla nejen kompaktní artikulace frázování, ale také dynamická šíře a krásné flexibilní proměny intenzity. Rovněž další díla, např. Magnificat, Veni creator, The Deer´s Cry, Littlemore Tractus, Veni creator nebo Vater unser byla přednesena excelentně, přičemž Kadri Toomoja malebně diferencovala řadu kompozic pestrou paletou nejrůznějších rejstříků varhan. Mnohá díla ve své interpretaci strhla posluchače vrstevnatostí a meditativní atmosférou, ve které převažovala ponurost a temný kolorit. Při provedení skladeb bylo pozoruhodné, jak sboristé vnímali skvěle akustiku a všichni interpreti si vzájemně naslouchali. Tõnu Kaljuste řídil sbor s nadhledem, díla nastudoval se svrchovanou analytičností.

V Sukově síni Rudolfina byla také slavnostně pokřtěna česká verze grafického románu Joonase Sildreho Mezi dvěma zvuky, kterou přeložil Jan-Marek Šík. Knihu vydalo nakladatelství Vlny s podtitulem Cesta Arvo Pärta k vlastnímu hudebnímu jazyku.

(Text bol uverejnený v časopise Hudobný život č. 05/2025.)