Ensemble Correspondances na Pražskej jari

26. 5. 2025

Praha, Rudolfinum

Ensemble Correspondances, Sébastien Daucé

Lully

Renomovaný francouzský soubor Ensemble Correspondances, který se mezinárodně proslavil zejména svými projekty z oblasti tvorby skladatelů francouzské hudby 17. století z období vlády Ludvíka XIV., vystoupil na Mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro 26. 5. poprvé ve své historii. Ve Dvořákově síni Rudolfina hrál před vyprodaným hledištěm, přičemž se jednalo také o český debut.

Již v době příprav programu před pražským koncertem se zakladatel souboru, Sébastien Daucé – významný francouzský dirigent, cembalista a varhaník, jenž těleso založil v roce 2009 v Lyonu – vyjádřil k vybranému repertoáru: „Program na Pražském jaru je pasticciem sestaveným ze čtyř oper Jeana-Baptiste Lullyho: Psyché (1671), Atys (1676), Persée (1682) a Armide (1686).“ S ohledem na barokní estetiku i dobové stylové zvyklosti vyjmul ze skladatelových děl jen některé části, které tematicky, ale i poněkud svévolně, zařadil do své jedinečné koncepce programu nazvaného Fragments Amoureux.

Ensemble Correspondances spolupracuje úzce s Théâtre de Caen, Château de Versailles, Musée du Louvre, Fondation Royaumont nebo s prestižní přehlídkou barokní hudby Festival d’Ambronay. V Praze soubor nabídl ve znění komorního orchestru s deseti pěveckými sólisty stylovou interpretaci Lullyho hudby v historicky poučené interpretaci. Ve formě pasticcia – koláže ze čtyř skladatelových oper – byl kladen důraz ve výsecích libret na milostné vztahy z vybraných výstupů jednotlivých obrazů, koncipovaných s tematickými částmi nazvanými „Předstíraná lhostejnost, Soupeření, Trýzeň a šílenství, Nářek, Užívání si jara.“ Mimochodem i pro mnohé posluchače vyprodaného koncertu byl program jarním zážitkem.

Výňatky z oper inspirovaných klasickými mýty přednesli interpreti v koncepci bez příběhu. Temperamentní dirigent Sébastien Daucé nastudoval program Fragmenty lásky v pestré barevnosti s menší škálou dynamiky – poněkud tíživě, ale výrazově jemně a v jisté noblese. Ze sólistů zpívali skvěle mezzosopranistka Blandine de Sansal a tenorista Abel Zamora. Vynikli flexibilní technikou a sytě znějícím hlasem. Pěkně vyjádřili i emoce, které byli schopni obdařit také hravostí a nadhledem. Žánr Tragédie lyrique, původně nazvaný Tragédie en musique, u jehož zrodu stál Jean-Baptiste Lully, rozkryl orchestr napříč tvorbou skladatele – v jeho hudbě s dirigentem stylově a analyticky.