Dvořákova Praha 2024

Program 17. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha byl letos ve své dramaturgii propojen s Rokem české hudby. Ve dnech 6. až 24. 9. 2024 nabídl milovníkům hudby 28 koncertů vážné hudby a 10 doprovodných akcí. Jejich hlavním dějištěm konání se stala Dvořákova síň Rudolfina a dále např. Anežský klášter, Betlémská kaple, Bořislavka Centrum a Hudební fakulta Akademie múzických umění v Praze. O nabídku akcí letos projevilo zájem více než osmnáct tisíc pět set posluchačů, přičemž jejich počet ve srovnání s předchozími festivalovými ročníky, byl historicky nejvyšší.

Roli rezidenčního umělce Dvořákovy Prahy 2024 přijal Jakub Hrůša, šéfdirigent Bamberských symfoniků, hlavní hostující dirigent České filharmonie a Orchestru dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia v Římě, jenž se v příští sezoně stane hudebním ředitelem Královské opery Covent Garden v Londýně. 

Festival zahájil Jakub Hrůša 6. 9. ve Dvořákově síni Rudolfina s Bamberskými symfoniky, s nimiž nastudoval prominentní díla Antonína Dvořáka. Ze sólistů byl k programu přizván renomovaný německý violoncellista Julian Steckl. Druhý den po slavnostním koncertě, který z interpretačního pohledu nabídl publiku umělecký standard tělesa i sólisty, hrála pod taktovkou Jakuba Hrůši i Česká filharmonie, která je již tradičním rezidenčním orchestrem Dvořákovy Prahy. Na jejich koncertě zazářila proslulá německá houslistka Julia Fischer, která s brilancí a lehkostí emotivních proměn přednesla Fantasii g moll pro housle a orchestr, op. 24 (1902/1903) Josefa Suka. Orchestr virtuózku podpořil citlivě, s vřelostí a stylově, na rozdíl od úvodního Karnevalu, op. 92, B. 169 (1892) Antonína Dvořáka, kdy skladbu provedl sice v pestřejší paletě barev, ale až příliš temperamentně. Větší diskuse posluchačů a kritiků vzbudila interpretace Glagolské mše (1926), kantáty pro sóla, smíšený sbor, orchestr a varhany Leoše Janáčka se sólisty Corinne Winters, Bellou Adamovou, Davidem Buttem Philipem, Brindleym Sherattem, Pražským filharmonickým sborem a varhaníkem Christianem Schmittem. Dílo společně uvedli již v létě na londýnském festivalu BBC Proms. V Praze mše zazněla s typickou syrovostí zvuku i významovými klenbami v gradacích, ale s nezvykle vyhraněnou dramatičností. Nejlepší výkon podal pod vedením hlavního sbormistra Lukáše Vasilka Pražský filharmonický sbor, který staroslověnský text interpretoval s hloubkou porozumění a citem pro styl. 

Projekt Rok české hudby velice významně obohatil koncert nazvaný Spojeni Mahlerem. Konal se 11. 9. na pražském Výstavišti pod širým nebem, kde vystoupil dirigent Jakub Hrůša se spojenými tělesy České filharmonie a Bamberských symfoniků, s nimiž nastudoval velkolepou Symfonii č. 7 e moll Gustava Mahlera. Koncert konaný na prostranství před Průmyslovým palácem vzdal pomyslný hold lokalitě genia loci, kde se uskutečnila pod taktovkou skladatele 19. 9. 1908 světová premiéra díla. Mimochodem tehdy byl na místě zřízen dobový Koncertní pavilon, jenž byl postaven u příležitosti Jubilejní výstavy Obchodní a živnostenské komory, probíhající v době 60. výročí panování císaře Františka Josefa I.. Skladbu tenkrát hrály orchestry České filharmonie a někdejšího Nového německého divadla, jehož členové po poválečném odsunu z Československa položili v Bavorsku základy dnešních Bamberských symfoniků.

Před koncertem zhlédli posluchači dokument Mahler’s Universe - Symphony No. 7 americké Mahlerovy nadace, vytvořený ve spolupráci s nizozemským Koninklijk Concertgebouw Orchester. Dirigent Jakub Hrůša vtiskl monumentálnímu dílu podmanivou epickou obraznost, svěžest a v lyrice i jemné drama. Orchestry musely být s ohledem na open-air ozvučeny a bohužel i podmínky posluchačů byly poměrně náročnější, protože v průběhu provedení díla museli čelit nepřízni počasí. Pasáže s kytarou a mandolínou, jež skladatel poprvé zakomponoval do symfonické tvorby, vyzněly s espritem. Dílo v areálu pro téměř tři tisíce posluchačů působilo s ohledem na symboličnost koncertu velmi srdečně a efektně.

Ve vztahu k listopadovému 35. výročí sametové revoluce nelze nezmínit významné spojení orchestrů v naší společné historii. Koncert vzájemného porozumění, uváděný s podtitulem Rafael Kubelík národu, který řídil legendární dirigent v den prvních svobodných voleb 9. 6. 1990 v Praze na Staroměstském náměstí, kde k provedení cyklu symfonických básní Má vlast Bedřicha Smetany spojil orchestry České filharmonie, Státní filharmonie Brno a Slovenské filharmonie.

Mistrovské umění klavíristky Marthy Argerich a dirigenta Christiana Thielemanna 

Posluchače dle očekávání oslnila ve Dvořákově síni Rudolfina legendární argentinská klavíristka Martha Argerich, která 17. 9. zahrála výsostně recitál z děl Wolfganga Amadea Mozarta a Franze Liszta. Přednesla i tvorbu Richarda Wagnera v Lisztově tranksripci. Ke společnému programu přizvala německo-italskou kolegyni Sophii Pacini. Obě interpretky vnesly do provedení nadhled s lehkostí, brilancí i zpěvností tónomalby, přičemž úžasný byl jejich niterný poslech vzájemné souhry. Především virtuózní Argerich strhla posluchače k pozornému soustředění své detailně promyšlené a vnitřně cítěné mistrovské interpretace. 

V souvislosti se symbolickým koncertem spojených těles a současně i s hostováním Vídeňských filharmoniků na Dvořákově Praze je zajímavé si připomenout i jejich první a stále zatím poslední historické společné koncerty s Berlínskými filharmoniky z jara 2005, které řídil v Berlíně a posléze ve Vídni Sir Simon Rattle. Tehdy s nimi nastudoval díla Ralpha Vaughana Williamse a Gustava Mahlera.

Když Vídeňští filharmonikové vystoupili na festivalu 18. 9. s proslulým Christianem Thielemannem, představili před vyprodaným hledištěm Dvořákovy síně Rudolfina v krásném krystalickém znění a s mimořádně širokou paletou barev Symfonii č. 3 a moll, op. 56 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. V mistrovské interpretaci zazněla i symfonická báseň Život hrdinův, op. 40 Richarda Strausse. Thielemann dirigoval díla zpaměti s velkou škálou gest, hloubkou porozumění stylu skladatelů a se zářně kreativním leskem orchestrálního zvuku. 

Koncepční řada Pro budoucnost byla velmi inspirativní pro mladé generace. Dvořákovu rozhlasovou mezinárodní soutěž pro mladé hudebníky Concertino Praga vyhrála letos polská houslistka Zoja Syguda. Nesmírně přínosné byly také mistrovské kurzy, které na Hudební fakultě AMU vedli renomovaní zahraniční interpreti, britský klavírista Paul Lewis, německý flétnista Henrik Wiese a belgický kontrabasista Wies de Boevé. Zájmu publika se těšily i mistrovské kurzy se členy Vídeňských filharmoniků zaměřené na komorní hudbu. 

Po třech letech se uzavřel na festivalu cyklus smyčcových kvartetů Antonína Dvořáka pod kurátorským vedením souboru Pavel Haas Quartet, který na přehlídku zval k provedení děl  hostující kvarteta česká i zahraniční. 

Laureátem Ceny Antonína Dvořáka 2024 se stal světoznámý australský intendant, divadelní a operní režisér Barrie Kosky. Nadcházející 18. ročník prestižního festivalu se uskuteční ve dnech 5. až 23. 9. 2025.