ČF s rezidenčným skladateľom Dessnerom aj na pódiu
5. 2. 2026
Praha, Rudolfinum
Česká filharmonie, Jakub Hrůša, David Chalmin, Bryce Dessner
Suk – Britten – Dessner
Hudební ředitel Královské opery Covent Garden v Londýně, šéfdirigent Bamberských symfoniků, hlavní hostující dirigent i budoucí šéfdirigent České filharmonie Jakub Hrůša, dvojnásobný držitel ocenění titulu Dirigent roku 2026, uvedl v české premiéře na počátku února ve Dvořákově síni Rudolfina s Českou filharmonií soudobé dílo Bryce Dessnera.
Výjimečný počin amerického skladatele, kompozici St. Carolyn by the Sea (2011), složenou pro dvě sólové elektrické kytary a symfonický orchestr, povýšila v Praze přítomnost nejen Bryce Dessnera na pozici sólisty ale i jeho francouzského kolegy. Skladatel, producent, multiinstrumentalista a zpěvák David Chalmin, jenž při provedení Dessnerovy skladby hrál také na elektrickou kytaru, vnesl do provedení kompozice, stejně jak její autor, velkou dávku kreativní interpretační invence i oslnivé virtuozity.
Česká filharmonie udělila Bryci Dessnerovi ve své aktuální jubilejní 130. sezoně titul rezidenčního skladatele, což se stalo v historii tělesa vůbec poprvé. Úspěšný autor komorní, symfonické a filmové hudby, jenž v kompoziční činnosti klasických děl přiznává svou inspiraci barokní hudbou, minimalismem, jazzem a rockem, založil v roce 2006 v Cincinnati festival MusicNOW prezentující soudobou hudbu. Kompozici St. Carolyn by the Sea, inspirovanou epizodou a básní Sea: Sounds of the Pacific Ocean at Big Sur z románu Big Sur Jacka Kerouaca, zahrál orchestr s citem k asociacím proměn přírodního živlu. Její lyriku umocnili nejen sólisté, ale i diferencovaně odstíněné pasáže s velkým tónovým rozpětím.
Program rámovala díla české hudby Josefa Suka, přičemž poslechové obohacení vnesla do dramaturgie i tvorba britského skladatele Benjamina Brittena. Sukův Triptych op. 35, dramaticky vedený dirigentem od táhle elegické Meditace na staročeský chorál „Svatý Václave“ op. 35a, přes tíživě a pateticky pojatou Legendu o mrtvých vítězích op. 35b se symbolickým završením heroicky uvedeného kusu V nový život, slavnostní pochod op. 35c vyzněl pod taktovkou Jakuba Hrůši s jemným patosem a rovněž s menší škálou dynamického spektra v orchestrální vrstevnatosti. Smyčcové sekce ovšem hrály sametově.
Čtyři mořská interludia z opery Peter Grimes Benjamina Brittena přednesl orchestr s dominantně tvrdším a poměrně ostrým zvukem, ale ve výrazu oslnil velkou hloubkou dramatické obraznosti. Dirigent přistoupil k dílům Brittena i Suka, aniž by výrazně odlišil jejich styl. Závěrečná Praga, symfonická báseň pro velký orchestr op. 26 Josefa Suka byla provedena Českou filharmonií také tíživěji, ale s poměrně větší šíří dynamiky. S pevností melodických kontur zazněla jak velkolepé drama. Paralela děl soudobé hudby 20. a 21. století vynesla na světlo z dramaturgického pohledu velmi pozoruhodný kompoziční dobový progres.