Carl Nielsen: The Ultimate Solo Piano Collection

Carl Nielsen

The Ultimate Solo Piano Collection

R. Sandberg

OUR Recordings 2026

3 hodiny, 26 minut a 28 sekund. Přesně tolik hudby představuje klavírní tvorba dánského skladatele Carla Nielsena, které se ujala dánská klavíristka Rikke Sandberg. Nutno přiznat, že si Nielsen nemohl přát lepšího interpreta. Tři kompaktní disky zachycují autora jako deník napříč jeho životem.

Hudba Carla Nielsena (1865–1931) není v našich končinách příliš známá, až na čestné výjimky se s ní na pódiích nesetkáte. I toto album se patrně ocitne spíše v diskotéce nadšenců, což je však náramná škoda. Nielsenova hudba nebývá ta, kterou si oblíbíte na první poslech. Harmonie putuje neustálými modulacemi (zejména v pozdějších dílech) a vytváří tak pocit jisté posluchačské nestability. Zůstává však silně melodická, byť svérázným způsobem. Častokrát inklinuje k polyfoničnosti, která v sobě nese místy až bachovský nádech. Jinde vytváří monumenty hutných akordů v celém rozsahu nástroje (např. Symfonická suita op. 8).

Skutečnou perlu představuje cyklus Klavírní hudba pro mladé a staré op. 52, v níž skladatel zvolil až elementární klavírní sazbu v pěti-prstových polohách obou rukou, které se v průběhu jednotlivých skladbiček (často kratších než minutu) nemění. Nejedná se však o skladby instruktivní – ačkoliv některé tak zcela jistě mohou posloužit – ba spíše o skladatelské mimikry, kdy je hudební obsah leckdy závažnější a interpretační nároky vysoké.

Mimořádnou skladbou, která by dle mého názoru zasloužila daleko větší pozornost světových klavíristů, je Téma s variacemi op. 40. Osmnáctiminutové dílo nejenže poskytne interpretovi řadu virtuózních příležitostí, ale především je svou kompoziční kvalitou srovnatelné s řadou častěji prováděných děl velikánů. Neméně působivá je také kratší Chaconne op. 32. V rámci kompletu jsou zachyceny i drobnější skladby, které autor komponoval po celý svůj život.

Třetí disk představuje autorovy klavírní úpravy skladeb pro divadlo, tedy scénickou hudbu. V částech z hudby k dramatům od dánských spisovatelů – Matka (autor Helge Rode), Hagbarth a Signe (autor Adam Oehlenschläger), dvě dramata od Holgera Drachmanna (Snefrid, Hr. Oluf han rider) a Rodiče od Otty Benzona – jsem si uvědomoval absenci jevištního děje i orchestrálního zvuku, který je až na výjimky originálem. Je-li Griegova hudba k Peer Gyntovi nedostižný ideál, snad pouze Nielsenova hudba z Alladina (autor A. Oehlenschläger) je schopna mu sekundovat. Byť orchestrální barvy absentují, nápaditost v těchto šesti částech (Orientální slavnostní pochod a pět tanců) to kompenzuje.

Kvalita nástroje Steinway i zvuk alba jsou skvostné, jak tomu ostatně u vydavatelství OUR Recordings bývá prakticky vždy. Klavíristka Rikke Sandberg je pro mě absolutním zjevením. Její úhoz považuji za kouzelně zpěvný a barevný, pianissima naprosto éterická, fortissima dramatická, nikoliv však hrubá. Technika zcela bezchybná a přesná, pedalizace perfektně kontrolovaná. Její hudební projev je kultivovaný za všech okolností, nikdy ne nudný. Interpretace cele slouží autorovi: nepřidává nadbytečné, neubírá zapsané. Je smutné, že takto skvělou interpretku u nás koncertně neslýcháme. Kladla-li si za cíl tímto albem rozšířit povědomí o dánském národním skladateli Carlu Nielsenovi, u mě ho bezvýhradně splnila. Snad by mohlo toto album vzbudit i zájem dramaturgů či dalších klavíristů – nejen o autora, ale i o tuto mimořádnou klavíristku.