Berlínska filharmónia, Kirill Petrenko
12. 5. 2024
Praha, Obecní dům
Berlínska filharmónia
Kirill Petrenko
Smetana
Berlínští filharmonikové jsou pravidelným hostem Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro od šedesátých let 20. století. Na proslulém festivalu vystoupili ve své historii pod vedením všech svých šéfdirigentů – Herberta von Karajana, Claudia Abbada i Sira Simona Rattla. Ovšem pro jejich současného šéfdirigenta a uměleckého ředitele Kirilla Petrenka byly koncerty 12. a 13. 5. ve Smetanově síni Obecního domu českým debutem.
První ze zahajovacích koncertů slavného orchestru s rusko-rakouským dirigentem byl spojen s akcí Berlínští filharmonikové na Kampě, kde byl na projekčním plátně v přírodním prostředí živě přenášen koncert ze Smetanovy síně Obecního domu v Praze.
Vedení Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro v čele s jeho ředitelem Pavlem Trojanem ml. a dramaturgem Josefem Třeštíkem vnímalo koncepci 79. ročníku prestižní přehlídky jako velkolepou oslavu Roku české hudby, ve kterém si svět připomíná i dvousté výročí narození Bedřicha Smetany.
Erbovní dílo Má vlast Bedřicha Smetany nastudoval Kirill Petrenko velice analyticky s pestrou paletou gest, neokázale, tvárně a nuancovitě. Na pozadí dramatických obrazů oslavných mýtů rozehrál s tělesem obrazy české historie výstižně a malebně i Smetanovu inspiraci přírodními dominantami země. Orchestr nechal barvitě a vrstevnatě rozeznít. Vyšehrad charakterizovaly elegické nálady a Vltavu spíše přírodní scenérie. Šárku nechal prosytit romanticky bájným příběhem s dramatičtějším podáním, kolorit nádherných sytých nástrojových barev nechal dominovat v symfonické básni Z českých luhů a hájů.
Tábor obestřely historizující reminiscence husitských písní i ostrý bitevní charakter hudby, přičemž gradující vítězný monument dějin ve stylizaci hudby stupňoval Petrenko velkolepě až k finále Blaníku. Berlínští filharmonikové vtiskli dílu i vřelost. Dirigent nikdy nenechal skladbu rozehrát do mnohdy typické slovanské šíře. S příjemným jemně dramaticky kulminačním vnitřním tahem dokázal kompozici pojmout v její honosnosti a nádheře s krásným hudebním dramatismem korunovaným často úžasnými orchestrálními sóly. Koncert sklidil dlouhé ovace ve stoje.