A. Nelsons, B. Skride a Bostončania v Prahe
14. 5. 2025
Praha, Obecní dům
Pražská jar
Bostonský symfonický orchestr, Baiba Skride, Andris Nelsons
Šostakovič
Mezinárodní hudební festival Pražské jaro hostil až letos poprvé ve své osmdesátileté historii Bostonský symfonický orchestr, který do české metropole přiletěl se svým hudebním ředitelem Andrisem Nelsonsem přímo z jeho rodné Rigy, kde společně vystoupili s krajankou šéfdirigenta, houslovou virtuoskou Baibou Skride v rámci jejich evropského turné.
Lotyšský dirigent Andris Nelsons, jenž v současnosti zastává stejný post také u Gewandhaus Orchester v Lipsku, se na Pražské jaro vrátil po třech letech. S Vídeňskými filharmoniky provedl díla Antonína Dvořáka, Dmitrije Šostakoviče a Sofie Gubajduliny. S americkým tělesem tentokrát nastudoval jen kompozice Dmitrije Šostakoviče, s ohledem na 50. výročí skladatelovy smrti. K debutu orchestru na Pražském jaru si šéfdirigent bohužel nezvolil žádná americká díla. Velkým počinem během jeho jedenáctiletého působení v čele BSO se ovšem staly jejich společné nahrávky Šostakovičových symfonií pro label Deutsche Grammpohon, z nichž některé získaly ceny Grammy.
Poslechově náročný program otevřela lotyšská virtuoska Baiba Skride, která v roce 2001 zvítězila v Mezinárodní hudební soutěži královny Alžběty a v roce 2006 získala cenu Echo Klassik za nahrávku Šostakovičova Koncertu pro housle a orchestr č. 1 a moll op. 77 (1947–1948). Vloni dílo i s druhým houslovým koncertem nahrála pro Deutsche Grammophon s Bostonským symfonickým orchestrem pod taktovkou Andrise Nelsonse. První ze skladeb přednesla se svými blízkými interprety na Pražském jaru 14. 5. ve vyprodané Smetanově síni Obecního domu. Dílo s neobvyklou formou čtyř vět – Nocturno: Moderato, Scherzo: Allegro, Passacaglia: Andante – Cadenza (attacca), Burlesque: Allegro con brio – Presto prodchnula sólistka vyhraněnou expresí barev, virtuozity i výrazu v širší dynamické škále. Tónomalbě propůjčila místy také výjimečně znějící hloubku.
Volba Symfonie č. 11 g moll „Rok 1905“ op. 103 (1955–1957), složené Dmitrijem Šostakovičem k 40. výročí Říjnové revoluce, jen potvrdila cit Andrise Nelsonse pro styl skladatele, stejně jako jeho hravou, mnohdy ovšem i tíživou analytičnost kompozice a okázalé vyjádření dramatických emocí. Bostonský symfonický orchestr si se svým šéfdirigentem rozuměl i v detailech velmi vnímavě při provedení obou skladeb programu. Americké těleso znělo kultivovaně, ostatně ve svých řadách má mnohé vynikající orchestrální hráče.
Atmosféra obou děl, tragická až patetická, z kompozičního pohledu inspirovaná velice smutnými společenskými událostmi a ovlivněná i ruskou a sovětskou propagandou, velmi ostře až bolestně rezonovala se současnými mezinárodními událostmi. Z dramaturgického pohledu je sporné Šostakovičova díla často propagovat v koncertních síních i navzdory jejich mistrovským hudebním kvalitám.
(Text bol uverejnený v časopise Hudobný život č. 05/2025.)