100 rokov Symfonického orchestra Českého rozhlasu

15. 9. 2026

Praha, Rudolfinum

Dvořákova Praha

Symfonický orchester Českého rozhlasu, Elias Grandy, Daniel Matejča, Sakura Toba

Debussy – Ravel – Schulhoff – Kučera

Na koncertě ke 100. výročí vzniku Symfonického orchestru Českého rozhlasu se představil publiku Mezinárodního hudební festivalu Dvořákova Praha nový šéfdirigent a umělecký ředitel tělesa Elias Grandy. Renomovaný německo–japonský umělec, laureát Mezinárodní dirigentské soutěže Sira George Soltiho (2015) je v současnosti rovněž šéfdirigentem Sapporo Symphony Orchestra v Japonsku. Se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu nabídl Elias Grandy festivalovému publiku  dramaturgicky zajímavý koncert, složený z děl hudební tvorby 19.–21. století.

Po díle Clauda Debussyho Faunovo odpoledne (1894), preludiu inspirovaném stejnojmennou básní Stéphana Mallarmé, ve kterém v interpretaci orchestru vynikl dominantnější akcent na melodičnost než lehkost a široké spektrum barev, zazněl ve světové premiéře Dvojkoncert pro housle, violoncello a orchestr skladatele a dirigenta Jana Kučery, který skladbu složil na přelomu let 2025/2026 na objednávku MHF Dvořákova Praha.

Ke slavnostnímu provedení Kučerovy skladby byl ze sólistů na prestižní přehlídku přizván houslista Daniel Matejča, vítěz soutěže Eurovision Young Musicians v Montpellier (2022), jenž v nadcházejícím roce po soutěži ve Francii vyhrál s klavíristou Janem Schulmeisterem v kategorii komorní hry Dvořákovy rozhlasové mezinárodní soutěže pro mladé hudebníky Concertina Praga. Po jeho boku vystoupila v Praze rakousko-japonská violoncellistka Sakura Toba, která je od r. 2025 stipendistkou nadace Anne-Sophie Mutter.

V kompozici s klasickou formou tří vět rozehráli mladí interpreti své party se ctí. Ve vysokých polohách až zpěvně, přičemž v  dramatičtějších pasážích, zejména ve středních polohách rozsahu, spolu více melodicky i výrazově komunikovali. Jejich tónomalba obsahovala ovšem poměrně malé spektrum odstínů v dynamice i kreativitě frázování a byla velmi úzká až ostřejší, bez otevřené hloubky znění. Některé virtuózní pasáže měli bohužel i unáhlená tempa. Dirigent ostatně řídil skladbu bez nadhledu, s jistou výrazovou teskností. Sekce udržoval svými gesty často v plošnosti. V Kučerově kompozici je orchestr ale spíše v pozadí, ryze orchestrálních vstupů je v díle minimálně. Nová skladba Jana Kučery je ovšem pozoruhodná a měla by se stát výzvou pro renomované interprety.

Když Elias Grandy uvedl po přestávce se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu Symfonii č. 1 op. 50 (1925) Erwina Schulhoffa, jednalo se z dramaturgického pohledu o poměrně dobrou volbu, stejně jak nadcházející Bolero (1928) Maurice Ravela. Na poslech působil program velmi příjemně, i když by si obě, na svou dobu avantgardní kompozice žádaly při jejich interpretaci hlubší analýzu, zejména s ohledem na kreativnější plasticitu orchestrálního výrazu, svěží niterný tah a hledání specifických odlišností rozdílného stylu skladatelů. Navzdory tomu zazněla jejich díla sugestivně. 

V době konání MHF Dvořákova Praha tradičně vrcholí Dvořákova rozhlasová mezinárodní soutěž pro mladé hudebníky Concertino Praga. V jejím jubilejním 60. ročníku zvítězila v kategorii dechových nástrojů arménská flétnistka Elen Virabyan. V kategorii klávesových a strunných nástrojů získala první místo japonská houslistka Lin Tokura, obě vítězky současně obdržely i Cenu publika.

Slavnostní koncert k předání Ceny Antonína Dvořáka 2026 se uskuteční 2. prosince 2026 ve  Španělském sále Pražského hradu, kde vystoupí houslový virtuóz Josef Špaček a komorní soubor Philharmonix, jenž tvoří členové Berlínských a Vídeňských filharmoniků. Laureátem letošního prestižního ocenění za mimořádný přínos české klasické hudbě se stane Pavel Haas Quartet.